Jak to končí na EVS

Je to tu. Konec. Konec mojí EVS. Co všechno to obnáší, co je ještě potřeba udělat a zařídit, než se vrátím zpátky do ČR?

Známe to všichni – někdy se čas vleče a každá minuta trvá věčnost, ale pak jsou dny, kdy čas běží s větrem o závod a nic, naprosto nic, se nedá stihnout. V jednu chvíli to vypadá, jak máme celý rok před sebou, v druhou chvíli je to úplně naopak a my se jen nevěřícně otáčíme za uplynulými dvanácti měsíci. A tak to je i na EVS. Mých dvanáct měsíců v Estonsku končí. Nebo přesněji – zbývá z nich už jen poslední týden. Je to vůbec možné? Očividně je. Ale nehodlám se rozepisovat o relativitě času. Raději sepíšu pár věcí, na které je dobré s blížícím se odjezdem a stresem z balení nezapomenout.

          Zdroj: radijoklubas.blogspot.com

Co vše je potřeba udělat před koncem EVS?

(nebo spíš, co všechno jsem před odjezdem musela udělat já)

  1. YouthPass 

    To je prostě nutnost. O co se jedná? YouthPass je certifikát, do kterého si dobrovolník sám zapíše, co vše se během EVS naučil a v čem se zdokonalil (vše rozděleno podle klíčových kompetencí, např. komunikace v rodném jazyce, komunikace v cizích jazycích, schopnost učit se, sociální a a občanské schopnosti aj.). Na jednu stranu se to může zdát jako dost nudná záležitost, na druhou to má i své kladné stránky – zamyslet se nad vším, co se odehrálo, vrátit se na začátek EVS a měsíc po měsíci si vše znovu připomínat, vzpomínat na komplikované situace, ze kterých se člověk učí nejvíc a být na sebe vlastně docela hrdý, vždyť jsem to zvládl!
    Můj tip! Pište si deník nebo alespoň do diáře zapisujte významné okamžiky z EVS. Při vyplňování YouthPassu to může opravdu pomoct. Já jsem měla i to štěstí, že koordinující organizace chtěla, abych každý měsíc poslala “Volunteer’s Diary”, což byly mé odpovědi na různé otázky, shrnující celý měsíc (např. co bylo nejlepší, s čím jsem měla problém, co jsem podnikla z vlastní iniciativy, co plánuji na další měsíc…)

  2. Final Report aneb závěrečná zpráva

    Je potřeba dát Evropské unii vědět, jak EVS probíhala. Zatímco YouthPass je víc o osobním rozvoji, Final Report je o organizačních věcech okolo EVS. Čekejte otázky od přípravných setkáních ještě před EVS, přes povinné tréninky během EVS (na začátku “On-arrival training” a uprostřed “Mid-term training”) a jakoukoliv jinou formu podpory (mentor, tutor, jazykové kurzy) až po závěrečné setkání a hodnocení po ukončení EVS. Další část je o praktických věcech (ubytování, jazykový kurz, integrace do místní komunity, pojištění, mentor, kapesné) a pak přichází na řadu zase něco osobnějšího a to celkový pohled na EVS a její užitečnost, názor na vysílající, přijímající i koordinující organizace a jestli vaše očekávání byla splněna. V poslední části je potřeba vyplnit, čeho jste během EVS dosáhli v různých oblastech (např. znalost cizí kultury, nové zkušenosti vhodné do budoucí práce, kontakt s místní komunitou atd.).
    Můj tip! Chce to být upřímný, opravdu se zamyslet a mít na to dostatek času. Napsat to prostě musíte, tak to neberte moc tragicky.

  3. Volunteer’s Confirmation

    Potvrzení, že jste během své EVS měli jazykový kurz (35 hodin) a kolik jste za celou dobu dostali peněz. Váš podpis, podpis zástupce přijímací organizace a možná pár doplňujících údajů stačí, takže alespoň nad jedním dokumentem nestrávíte hodiny a hodiny rozjímáním.

  4. Koupit jízdenku domů!

    Jakmile je jízdenka koupená, je snadnější plánovat rozlučky i uvítací akce doma. Není to pak jen smutek z odjezdu z EVS, je to i radost ze setkání s přáteli a rodinou doma.

  5. Evaluation meeting

    Závěrečné setkání s koordinující organizací je už jen takové příjemné setkání. Přinesou se veškeré dokumenty k podepsání a odevzdání (YouthPass, Final Report, Volunteer’s Confirmation, případně jízdenka k proplacení) a povídá se, protože i koordinující organizace chce vědět, jaká to pro vás byla zkušenost, jak jste se cítili, co dělali dobře a v čem by se mohli polepšit. A taky je fajn, že kdyžtak ještě připomenou, co všechno je před odjezdem udělat.
    (Po návratu do ČR máme v plánu setkání i s vysílající organizací Mladiinfo.cz)
    Můj tip! Jsem slušná a milá a vážím si všeho, co pro mě udělala koordinující organizace – takže vlastnoručně vyrobené přání na rozloučenou a uháčkovaná kytička (háčkovat jsem se naučila až tady) můžou být takovou malou pozorností a vyjádřením díků. Nebo čokoláda nebo cokoliv. Je to milé.

  6. Uzavřít bankovní konto

    Nezapomeňte zajít do banky a uzavřít konto. Stejně vám tam už nikdo žádné peníze nepošle, takže není potřeba platit za vedení. Jedině, že plánujete zůstat a najít si tu práci, žít tu. V takovém případě je účet vhodný ještě na nějaký ten čas.
    Můj tip! Vyberte si peníze předem, občas se za výběr na místně musí platit (alespoň  v estonské SwedBank)

  7. Odhlásit se z obecního úřadu

    Na začátku pobytu je nutné se přihlásit a dát světu vědět, že teď bydlíte a žijete zde. Na konci je tedy potřeba se odhlásit, aby s vámi už nepočítali. V mém malém městečku můj odchod bude dost vidět a všichni o něm ví, ale i tak jsou formality potřebné.

  8. Sbalit se, odevzdat klíče a odjet

    S balením mám trošku problém. Tady asi nemůžu dát žádné vlastní rady, protože týden před odjezdem to v mém pokoji vypadá jak po výbuchu. Věci jsou všude a já třídím, co nutně potřebuji přivézt do ČR a co můžu nechat tady, darovat někomu nebo z toho vyrobit něco, co můžu darovat. Papíry, korálky, bavlnky a háčky na háčkování se válí mezi pastelkami, fotkami a horou oblečení. Přemýšlím, jestli něco poslat poštou nebo nebýt majetnická a nechat věci tady nebo být majetnická a odtáhnout všechno domů sama. Naštěstí mám na sbalení ještě týden/už jenom týden!

A nakonec další možnosti – uspořádat párty na rozloučenou nebo se sejít s těmi nejbližšími osobně, koupit suvenýry nebo něco na zub pro přátele doma (pokud peníze a objem zavazadla dovolí), vyrobit něco malého milého na rozloučenou pro úplně kohokoliv, jít na oblíbená místa, naplánovat párty nebo setkání s přáteli doma, …
A těšit se. Každý konec je nový začátek.

            Zdroj: wmranch.org/how-to-volunteer

Autor: Iva Žůrková

Jsem Iva, pro mnohé IF. Pocházím z krásné a okouzlující Olomouce. Jsem takový někdy až příliš optimistický, romantický, ezo-hippie-punk snílek. Jsem jazykový nadšenec a ráda cestuji a poznávám jiné kultury a jejich tradice. Ráda trávím čas v přírodě, tvořím, píšu, fotím, cvičím jógu, tančím, čtu nebo se poflakuji po kavárnách. Moje studia ve zkratce - česko-francouzská sekce (spousta pobytů ve Francii), Univerzita Palackého, obor francouzská a polská filologie (rok v Lille ve Francii, půl roku ve Varšavě v Polsku, jazykový pobyt v Polsku a v Estonsku). Konec úspěšný, teď už jen svoboda... a "dospělácký" život? Nejspíš ano, ale k tomu plno zábavy! Chvíli jsem byla paní učitelka a chvíli jsem pracovala v neziskovce, která připravovala projekty pro mládež, kde šlo hlavně o to neformální vzdělání. Asi mě to baví o fous víc než "učitelkování" a hodlám v tom pokračovat. Momentálně - jako konečně svobodná duše s ukončeným studiem - jsem na EVS v Estonsku. Plním si svůj sen - naučit se estonsky a objevit estonskou kulturu. Třeba se tu občas podělím o své postřehy :) Jo a někdy se strašně rozepíšu a z krátkého info je slohovka! ...ehm...

Comments are closed.