Jak to chodí v Albánii

FOTO: Trip to Rozafat castle

Není tomu tak dávno, co jste se u nás mohli dočíst nějakou tu teorii o neziskových organizacích, které u nás zprostředkovávají neformální vzdělávání pod záštitou evropského programu Mládež v akci. A teď zde máme pár informací z praxe.

Díky skvělému týmu NGO European Youth Center Břeclav mi bylo už potřetí umožněno vyjet do zahraničí na projekt, strávit netradiční týden s mladými lidmi z různých koutů Evropy, procvičit si angličtinu a rozšířit si obzory poznáním dalších rozdílů mezi našimi kulturami, mentalitami a způsoby myšlení.

FOTO: Trip to Rozafat castle
Na výletě ve městě Shkodër a na prohlídce zříceniny hradu Rozafat.

Zvolila jsem si tréninkový kurz v Albánii se svobodomyslným názvem ,,Volunteering without Prejudices – Europe without Borders“. Štěstí mi přálo, organizace mě vybrala, a tak jsem se 18. března ve večerních hodinách spolu s dalšími dvěma skvělými slečnami z Prostějova ocitla na nevelkém letišti v Tiraně. Zde nás vyzvedl Saimir, jeden z trenérů a výkonný ředitel albánské neziskovky IRSH, a odvezl nás do nedalekého přímořského městečka Shengjin, které se na následující týden mělo stát naším novým domovem. Albánie mě lákala mimo jiné i kvůli ne příliš zdokumentované krajině, která láká spíše méně než více turistů, ale mnoho jsem v tom nočním závoji neviděla. O to větší překvapení měla přijít v nadcházejících dnech.

FOTO: Československý tým
Náš národní tým skládající se mimořádně ze zástupců nejen Česka, ale také Slovenska během naší zemi věnované interkulturní noci.

Program celého kurzu byl ucházející. Začalo se tradičními seznamovacími hrami a pak se už pokračovalo v náplni odpovídající tématu a zaměření celého projektu. Dostali jsme se jak do rolí posluchačů přednášek, tak především do rolí aktivních řešitelů úkolů a dílčích projektů, v rámci kterých jsme pracovali ve skupinách, jednak zapojili naše šedé buňky mozkové a také se ještě lépe poznali. Jeden den jsme se také vypravili do blízkého města Skhöder, kde jsme navštívili centrum IRSH a také zřiceninu hradu Rozafat. Večery byly pravidelně naplňovány prezentacemi jednotlivých zemí a také jejich gastronomie, o čemž si asi dokážete představit, že patřilo k oblíbeným částem dne. Něco nového jsem se tak dozvěděla o Rumunsku, Makedonii, Srbsku, Kosovu, Itálii, Slovensku, samozřejmě Albánii a také Německu, které bylo domovinou jedné z organizátorek.

FOTO: Pracovní tým
Večer zábava, ale přes den se pracuje – takto si tým se zástupci, Slovenska, Kosova, Česka, Makedonie a Itálie poradil s ožehavým tématem začlenění romské menšiny.

Díky dlouhým poledním klidům nám zůstávalo relativně hodně času na prozkoumání Shengjinu. Jako každé turistické město, i toto nám ukázalo své dvě tváře. Pláž, ač plná naplavených odpadků (ale co bychom chtěli mimo sezónu, že ano), byla lemována luxusními hotely, zatímco za nimi se krčily malé polorozbořené chajdy a neúhledné domky, napříč městem se táhla silnice samá díra čas od času poctěná koly BMW či Mercedesů místních mafiánských bossů. Všude nepořádek, špína, otlučená omítka – zkrátka, jako bychom sem přijeli krátce po válečném konfliktu.

Jak se ale říká – nezáleží na tom, kde jste, ale s kým tam jste. A ona je to pravda. Skvělí lidé, kteří se zde sešli, byli téměř ve všech případech naladění na stejnou vlnu, díky čemuž jsme si vytvořili pevné vazby a krátký čas, který jsme pro sebe měli, jsme využili naplno.

 

Pavlína Staňková