Jak jsem se dostala za kávovar do Irska?

Dnes jsem se chtěla podělit o méně faktový, ale více povídací článek, kde hlavní roli hraje kávovar a káva. Jelikož už od počátku mé edice článků pobývám v Irsku, hodí se mi tady toto téma tady. A navíc je to vlastně prostředí, kde se dennodenně pohybuji, takže mám dle čeho soudit. Rozhodla jsem se článek rozdělit do dvou částí. Nechci, ať to je zbytečně dlouhé a nudné. No znáte to. Jdeme na to. Jak, proč a co tu dělám se dozvíte právě v této části níže!

Přesně před rokem jsem začínala svůj poslední rok na gymnáziu. A co potom? Taková klasická otázka, kterou slyšíte od každého maturanta, nebo spíše jejich rodičů. V plánu byla prvotně škola, ale po dlouhých polemizovacích chvilkách jsem se rozhodla, že chci pryč a naskytla se k tomu jedinečná příležitost. Můj přítel dostal roční stáž v Irsku. Samozřejmě to nebylo úplně jednoduché, ale vyřešily se nějaké formality a bylo rozhodnuto.

Začala jsem na to psychicky připravovat rodiče a všechny okolo, ale zapomněla jsem na to hlavně psychicky připravit sebe samu.

To bych ale spadla do úplně jiného tématu. Takže se vrátím zpět k mému příběhu. 22. srpna 2018 jsem se rozloučila s maminkou na letišti a letěla jsem. Pořád jsem moc nevěděla, co budu dělat a kde. Asi jsem žila v nějakém baristickém obláčku, kde jsem se viděla za barem se super kávou. Jelikož jsem strávila asi rok a půl jako barista v kavárně s výběrovkou, neskutečně mě to bavilo a hlavně mi to přirostlo k srdci, chtěla jsem si prvotně najít podobnou práci. Nejlépe v kavárně a nejlépe s výběrovou kávou. No ono to tak napůl vyšlo, ale k tomu se dostaneme později. Úspěšně jsem tedy docestovala a ubytovala jsem se. Je důležité zmínit, že přítel dostal stáž ve městě jménem Limerick. Ovšem velikostně je to velké asi jako můj rodný Nový Jičín a nedá se od něj čekat velká sláva, jak jsem si zprvu myslela.

Ilustrační fotografie. Zdroj: pixabay.com

Ale přeci jen, kdo hledá, najde.

Každopádně už pár měsíců předem jsem si domluvila interview v jedné jediné kavárně s výběrovkou. A já netrpělivec jsem si to domluvila na hned druhý den po příjezdu – CHYBA. Myslela jsem si, že budu zabydlená – nebyla jsem. Ale přeci jen jsem tam šla. Byla to chyba hlavně proto, protože jsem přijela do úplně nového prostředí a neznala jsem nic a byla jsem ze všeho naprosto vyděšená a zmatená. A to bylo hodně vidět na interview. Nebyla jsem absolutně rozmluvená a ta sebevědomá Terka, která se tak krásně vykreslila v mailu byla myšlenkami ještě někde v ČR. Naštěstí majitel byl vstřícný člověk, a i tak mi nabídl trial day. Ten už byl poněkud lepší. Byla jsem postavena ihned za stroj a už to šlo. Stejně jsem se necítila 100% svá. Ale to už tak bývá.

Co se během následujících 2 týdnů dělo?

Rozdávala jsem životopisy a měla další 2 trial days. Ve všech kavárnách jsem se necítila. Byla jsem z toho celkem zničená. Asi jsem čekala, že to bude daleko jednodušší, ale nebylo. Během týdne se mi ale naštěstí ozvala majitelka podniku NO 13 THE FACTORY CAFÉ, že by mi nabídla full-time job. Zprvu jsem myslela, že to odmítnu jako první. Jelikož to bylo hodně vzdálené mému bydlišti (pro představu – minimálně 2 hodiny denně v MHD + nefunkčnost jízdních řádů) a nechtělo se mi to podstupovat. Jenže záhy se to vyjevilo jako nejlepší možná práce. Byl mi nabídnut jako jediný full-time job a navíc pracovní doba pouze PO-PÁ. Což je sen. V ostatních kavárnách mi nabídli pouze brigády.

Jak jsem s prací spokojena?

Po prvním pracovním měsíci a půl musím říct, že výběru nelituji. Je to neskutečně krásné prostředí, které mi tu hodně pomáhá. Za každou cenu jsem nechtěla pracovat v tradiční restauraci, kde nebudu nikomu rozumět.

Je obrovské štěstí, že jsem narazila na kolektiv, kde jsou paradoxně pouze 2 Irové a zbytek tvoří lidé z celého světa, takže rozumím všem spolupracovníkům.

Mám full-time práci. Mám skvělou šéfku, která je mladá, pořádkumilovná, neskutečně vstřícná, ale zároveň striktní. Jídlo je tam perfektní. Volné víkendy jsou sen. Pracuji pouze od 9 do 4. Celý pracovní den tam uběhne lusknutím prstu. A hlavně pracuji se skvělým kávovým vybavením a s lepší kávou! Nedá se říct, že mi ta káva vyhovuje, ale není to ani nic tragického. Na kavárnu v centru města, kde jsem měla úplně první pohovor to přece jen nemá, co se kávy týče. Ovšem to má mnoho dalších benefitů, za které jsem neskutečně ráda!

Takže nyní každý den stojím hodiny za kávovarem, mluvím anglicky a hlavně nabírám zkušenosti! 😊

Co bylo mým zdrojem hledání práce?

Jak jsem zmínila výše, jsem na tyto věci celkem vybíravá. Potrpím si na kvalitních podnicích nejen na jídlo, ale také na práci.

Takže pracovat v příjemném prostředí bylo mou prioritou.

A v této době najít takové podniky není zas tak těžké. Mým hlavním zdrojem byl paradoxně Instagram. Sociální síť, na které denně strávím kvantum času a přesně za to mě přítel každodenně buzeruje. No, holt je to skvělé médium a dají se tam najít skvělé věci. A když šmejdíte, najdete. A já našla přesně tyto podniky, které jsem si vytipovala, navštívila a podala u nich životopisy. A vyplatilo se. Takže nyní můžu Instagramu jen a jen děkovat, že jsem přes něj dokázala najít skvělé podniky!

Autorem tohoto článku je Terka Dohnalová, která spolu s dalšími šikovnými studenty a pisateli tvoří tým MyImage.cz, web od mladých, pro mladé. Další rady, tipy a informace nejen k tématu irské kávy najdete na jejich webu MyImage.cz

Autor: KatkaK

Cestovatelský nadšenec a knihomol. Snažím se poznávat okolní země ať už s batohem na zádech a krátkodobě, nebo životem mezi místními. Za největší zkušenost bych stoprocentně označila kulturní výměnu v Pekingu, aupair léto ve Španělsku a letošní stáž v Evropském parlamentu.

Comments are closed.