The unexpected expedition: Gambie – kam si starší dámy jezdí hledat mladé chlapce

Gambie je nejmenší zemí Afriky. Tato malinkatá nudlička, která nemá ani 50 km na šířku a něco pod 200 km na délku, má ale velmi specifickou cílovou skupinu turistů – starší nezadané dámy.

Gambii jsem nijak neplánovala, prostě byla v cestě a i když mě na hranicích páni celníci přemlouvali, že potřebuju víza za 60 EUR, byla jsem tak trpělivá, že jsem nakonec neplatila nic. Zaprvé jsem vlastně u sebe ani tolik peněz neměla (už dávno jsem se naučila, že Afrika není džungle bez bankomatů a směnáren či ochotných lidí a tak sebou vždy mám jen nějaké svačinové minimum) a za druhé, jsem také měla na paměti, že bych snad ani víza potřebovat neměla.

Archiv Alena Machálková

No, nezjišťovala jsem, jak to bylo a nebylo, jen jsem trpělivě opakovala, že víza nepotřebuji, a že ať si klidně někam zavolají. A asi i proto, že jsem se hned seznámila s místním klučinou, který na mě čekal a hlídal mi místo v autě a možná i proto, že jsem nebyla Američanka ani Němka, ale ta z toho komunistického Československa, mě páni celníci nechali jít.

Archiv Alena Machálková

Moc jsem od Gambie neočekávala, ale jeden Couchsurfer mě pozval k němu domů, že prý ať si vyzvednu klíče u hlídače. On totiž zrovna cestoval po Východní Evropě a přišlo mu vtipné, že u něj doma bude jedna Východoevropanka bydlet. Můj nový kamarád Essa (muslim se jménem, které znamená v překladu Ježíš) mi pomohl najít adresu domu. Shodou náhod jsme totiž bydleli jen o dvě ulice od sebe. (Říkám vám, že Gambie je malá!) A sranda mohla začít.

Archiv Alena Machálková

Město, ve kterém jsem bydlela se totiž jmenovalo SEREKUNDA. Kunda je v místním jazyce něco jako Lhota nebo anglicky York. Prostě místo, kde jsou lidi. Takže za rohem jsem měla školu Latrikunda. Před domem Kunda Fast Food a o pár ulic dále zase Serrekunda trh. Když už jsem si na to zvykla, a když už i Essa, který mě od prvního dne všude doprovázel a vše ukazoval, se naučil i český význam tohoto slovíčka, bylo na čase vyzkoušet místní pláže.

Archiv Alena Machálková

Na páry, kdy se muž (nutno dodat běloch) o generaci či dvě starší prochází po pláži ruku v ruce s místní dívkou, jsem si už zvykla. V Africe je takových pláží opravdu hodně. Zde mě ale překvapilo, že to bylo úplně naopak.  IEssa mi začal vysvětlovat, jak to tady chodí, a kolem čeho se točí většina turismu. Hned jsem si začala všímat, že i místní pohlednice mají vtipné obrázky vyobrazujicí právě specialitu místního turismu. Strýček google taky ukázal hned několik zamilovaných párů a blog postů s tipy jak si najít toho pravého Gambijce.

Pláže jsou tu nádherné, ulice zde lemují bary a restaurace všech exotických, afrických i evropských stylů a celkově je to idylka. Přišlo mi ale, že moje generace je tam tak trochu mimo mísu. No a tak jsem si chodila plavat, pojídat melouny a těm známým, všemi vyhledávaným Beach Boys jsem akorát řekla, ať to zkusí o dům dál. Essa mi v tom vždy rád pomohl. Prostě kámoš jak se patří. I když bych ráda na pláži s melounem zůstala déle, čekal mě Senegal, a tam jsem už měla naplánovaný velký reunion a stavění knihovny!

Přečtěte si další zážitky Aleny z nejvyšší hory Malawi – MutanjeZambieZimbabwe, její stopování po JARu, příhodu s malárií z Tanzanie, safari v Ugangě, zda potkala v Burkině Faso teroristu, a jestli je v Pobřeží Slonoviny malárie. Její cestu můžete sledovat na Facebooku nebo Instagramu.

Autor: Alena

Alena je stopařka a cestovatelka tělem i duší, milovnice cizích kultur, jazyků a exotického jídla! Ve svých 24 stihla už něco přes 55 států na třech kontinentech, a to hlavně díky studiu v zahraničí (Hong Kong a Skotsko, Jihoafrická Republika). Mimo jiné založila neziskovou organizaci Bookfeeding Project (www.bookfeeding.org) která se soustředí na stavbu soběstačných knihoven v Africe a Asii. Momentálně studuje magisterský program v Kapském Městě, JAR.

Comments are closed.