Erasmus+: Jerevan, město v údolí Araratu

Díky Východnímu partnerství má řada českých účastníků možnost zúčastnit se programů Erasmus+ i v zemích, jako je Arménie. Rozdílnost kultur a nalezení společné řeči popisuje účastnice tréninku Kristýna.

Vše začalo u sdružení Change it. Nás pět mladých lidí se přihlásilo na tréninkový kurz TC Youth Entepreneurization v arménském Jerevanu, pro který bylo toto české sdružení partnerem. Kromě účastníků z České republiky zde byli Slováci, Norové, Arméni, Gruzínci, Moldavani a Rumuni. Z Čech jsme vyrazili v sestavě 4 slečny a jeden kluk a celá skupinka se poprvé setkala až v hostelu, kde jsme bydleli.

7

My, české holky

Tréninkový kurz v počtu 39 účastníků byl organizován arménskou SYNEGRY ve spolupráci s norskou společností MERK, zabývající se zaměstnáváním mladých lidí, kteří nemají formální vzdělání. Tato společnost byla založena mladičkou Norkou Emily ve věku něco přes 20 let, která v 16 letech seknula se střední školou a díky těmto životním zvratům začala společně se svým bratrancem pomáhat lidem v podobné situaci.

Hlavním tématem tréninku byla zaměstnanost mladých lidí. Aktivity byly zaměřené hlavně na ty jedince, kteří místo tradičního zaměstnání volí založení vlastní firmy. Během dvanácti dnů strávených v Jerevanu jsme se dotýkali skze formálněji i neformálněji pojaté aktivity různých způsobů živobytí, od práce na volné noze po vlastní firmu. Diskutovali jsme, zda je vzdělání na univerzitách nezbytné pro nalezení dobré práce a zda lze začít podnikat s prázdnou kapsou.

Také jsme měli možnost si během projektu poslechnout hned několik guestspeakerů, lidí, kteří si založili vlastní byznys a prostor byl i pro názory a zkušenosti jednotlivých účastníků. Inspirativní byl hlavně host Aratash, který nyní ve 23 letech šéfuje své vlastní velké fimě a expanduje po světě nebo dvě mladé Arménky, které se rozhodly založit si anticaffé – kavárnu, kde člověk platí jen za čas, který tam stráví. Tento prostor je také místem pro různé kreativní a kulturní večery.

Prací převážně ve skupinách jsme se dostali od aktivit simulujících založení firmy až po reálné setkání s investorem, který nám zhodnotil nápady a vybral ten nejlepší, do kterého by sám investoval. Ačkoliv byl program díky školitelům Davitovi a Mackovi dost plný, našel se i čas na několik výletů a volný čas byl vyplněný večerními návštevami města. Navštívili jsme například závod vyrábějící tradiční arménské koberce, klášter Geghard a veliké jezero Sevan, zabírající značnou část Arménie.

3

Jezero Sevan

Ačkoliv hostelem často vládla českoslovenština díky vysokému počtu účastníků z těchto dvou zemí, podařilo se nám najít si přátelé i z jiných zemí. Vzhledem k tomu, že jsme se zúčastnili tréninku, oproti výměně mládeže se zde nacházeli i lidé, kteří byli starší než 30 let. Často jsme diskutovali rozdílnost kultur, která je, hlavně co se týče Arménie, značná.

Arménie je země, kde na tradiční pojetí života od názorů na partnerské vztahy až po (ne)konzumaci alkoholu dají rozhodně více než v naší části Evropy. Mladí lidé obyčejně zůstávají až do sňatku (následujícím po několikaletém randění) bydlet u rodičů. Podle toho, co nám naši arménští přátelé řekli, tak mladé ženy se obvykle nepohybují v noci po městě (kvůli nezpečnosti a dobrým zvykům) a na každém rohu narazíte na květinářství, protože páni si své vyvolené dost hýčkají a krom častého nošení kytek je zvykem, že platí ženám útratu. Také prý převládá přání rodičů, aby si jejich ratolesti našli partnera z Arménie, protože Arménie je národ malý a sňatkem s cizincem by se rozhodně nepomohlo růstu domácí populace. Toto téma je pro Armény citlivé, možná proto, že letos si zde připomínají 100 let od Arménské genocidy, kdy přišlo o život 1 500 000 lidí. Vztahy s řadou zemí, hlavně s Tureckem, jsou dost napjaté, hlavně kvůli tomu, že odmítají uznat masakr Arménů jako genocidu.

Část skupinky v Megerian carpets

Část skupinky v Megerian carpets

V době, kdy jsme se v Arménii pohybovali,  polevila ta nehorší letní horka (rozuměj pro Arménii neobvyklých 50 stupňů) a nastolily příjemnější teploty kolem 35 stupňů, ale toto vedro nás stejně neodradilo od čilého pohybu  po městě, které je čisté, bez odpadků a velmi příjemné. Hlavně o centrum je dobře pečováno a díky množství policistů a faktu, že v Jerevanu není noční život až tak čilý, je celkem bezpečným místem. V Arménii je k vidění řada kostelů a klášterů – vždyť se také jedná o nejstarší křesťanskou zemi světa navíc sídlící pod biblickou horou Ararat.

Ubytování a jídlo jsme měli, jako u všech programů Erasmus+, plně hrazeny stejně jako dopravu do místa celodenního výletu. Cesta, která je vypočítávána dle vzdálenosti od domova, nám má být do výše 360 Euro proplacena. Bydleli jsme v hostelu na hlavní třídě a téměř jsme sousedili se sídlem prezidenta a parlamentem. Dva týdny jsme ochutnávali arménskou kuchyni, která nám sice docela chutnala, ale ve většině případů nás ´´západní´´národy taky pěkně prohnala.

Hlavou se mi celou dobu honila otázka, zda jsem ještě v Evropě, nebo už v Asii. Po dvou týdnech strávených v této zemi musím konstatovat, že Arménie není ani jedno. Je to prostě Kavkaz.

kjj

Zdroj: foto a text autorky – Kristýna Wagnerová

Autor: Kristýna

Vášnivá cestovatelka, která ráda sbírá zahraniční zkušenosti skrze různé projekty a pak o nich píše na Mladiinfo. Nějaký čas studovala ve Velké Británii, pracovala USA a Belgii a momentálně je usídlena ve Švédsku, o kterém píše pravidelně blog na Mladiinfo.

Comments are closed.