Erasmus+: Hledání míru v Norsku

Norsko. Sníh. Polární záře. Válečné muzeum. Konflikty. Potřeby. Nenásilná komunikace. Simulační edukativní hra. I tak by se dal popsat listopadový týden na mezinárodním školení, kam české účastníky vysílala skupina LUBLA.

Společně s kamarádem Pájou jsme se vydali reprezentovat Českou republiku a naši neziskovku LUBLA na mezinárodní školení pracovníků s mládeží The Peacebuilders. To se konalo v malé chatkové osadě poblíž vesničky Ballangen. Takže veskrze pustina na okraji fjordu u oceánu s kopečky všude kolem.

Cesta do Norska

Cesta tam byla dlouhá a náročná. Nejvíce nás asi rozházela desetiminutová cesta trajektem přes záliv z letiště, v níž se nejednomu pasažérovi kvůli velkým vlnám a kymácení lodi udělalo nedobře. My jsme sice přežili v pohodě, ale rozhodně to byl zážitek silnější než horská dráha. Kam ta se na to hrabe. Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale dostala jsem tu nejluxusnější chatku ze všech. Se společenským prostorem větším než můj současný byt a vybavením také. 

Začátek školení

Program jsme první den začali polehku. Seznamovacími aktivitami a úkoly na stmelení a prohloubení skupiny. Nebylo nás na školení mnoho, jen pětadvacet osob z devíti zemí Evropy (konkrétně z České republiky, Estonska, Itálie, Kypru, Makedonie, Norska, Portugalska, Slovinska, Španělska), ale i tak nám chvíli trvalo si zapamatovat jména všech a k nim i něco bližšího (odkud jsou, co dělají a co s nimi například mám společného). Tato část, ačkoliv se to nezdá, byla extrémně důležitá, protože jsme později v týdnu pracovali s dosti osobními informace a prožitky, pro které bylo potřeba se s ostatními cítit v bezpečí a vědět, že jsme kompaktní skupina, na kterou se lze v případě potřeby spolehnout.

Dále jsme se začali zabývat tématy projektu a začali jsme si individuálně, kolektivně i s pomocí školitelů dávat dohromady naše společné porozumění termínu mír a “mírového (nenásilného) vzdělávání”. Definovali jsme si tedy, co pro nás znamená mír: “Mír je hodnota, vnitřní klid a pochopení.” A také jsme si vymezili, kdo podle nás je ten peacebuilder (tvůrce míru) se všemi jeho přístupy, znalostmi a schopnostmi.

Večer se konalo velké klání o barona z Ballangen, kdy jsme sváděli lité souboje ve dvojicích, které nám měly zajistit postup na baronské místo na pomyslném hradě. Ale nebojte se, nešlo o žádné souboje na život a na smrt.  Některé aktivity sice byly fyzicky náročné, to ano, ale jednalo se spíše o poměřování sil a výdrže než o co jiného. Soutěžilo se například v páce, ve výdrži stát na jedné noze, v zadržování dechu, v říkání dlouhého A, v co nejrychlejším vypití sklenice vody apod. 

Foto Lada Matyášová.

Nejen o lidských právech

Druhý den jsme se ponořili do teorie vzdělávání o lidských právech. Podívali jsme se nejen na to, co lidská práva jsou, ale i na to jak vznikla a které události nebo lidé k jejich dnešní podobě přispěli. Dotkli jsme se také nedílných hodnot lidských práv a jejich obecného chápání a přijímání. Uvědomujete si například, že Deklarace lidských práv vznikla teprve před sedmdesáti lety?

Odpoledne jsme se věnovali tzv. alternativnímu řešení sporů. Kdy jsme se během tiché diskuze dostali k velmi zajímavým závěrům, k nimž mohou řešení konfliktů mírovou i násilnou formou vést.

Poznali jsem také PIN model. Neboli model toho, jak rozklíčovat situaci dle postoje mluvčího, jeho zájmu a jeho potřeb. Protože to mnohdy není vidět, ale za některými banálními reakcemi mohou být hluboké emoce a naopak. Pozice je náš jasný postoj. To, co vyjadřujeme navenek. Obvykle má jen jedno řešení. Zájem je důvod, proč to děláme. Může mít více řešení. A potřeba je jádrem konfliktu. Naší přirozeností. Takovými potřebami mohou být například ocenění, autonomie, afiliace (někam patřit), status nebo role.

Foto Lada Matyášová.

Studijní výlet do Narviku

V polovině programu jsme si udělali studijní výlet do nedalekého města Narvik. Za denního světla, tedy mezi devátou a jednou hodinou jsme měli čas na průzkum městečka. Kdo chtěl, mohl si zahrát mobilní hru CityBound na prozkoumání města, kterou připravil jeden z účastníků kurzu Rabi během jeho Evropské dobrovolné služby v Narviku. Já jsem se krom oné hry šla projít na vyhlídku na kopci na přístav, na hřbitov (vypadá docela podobně jako ty naše) a do nedalekého parku s pěkným výhledem na město. Potom nás čekal společný oběd v restauraci. Poprvé jsme tak mohli ochutnat čerstvou rybu. Za celý týden v našem kempu, kde nám majitelé Turkové vařili jen samý kebab, to byla vítaná změna.

Odpoledne jsme se pak přesunuli do Muzea války (www.warmuseum.no). Čekala nás tam zajímavá a emotivní expozice. Narvik totiž byl za Druhé světové války, i přes to, že vyhlásil nezávislosti a nestrannost, obsazen německými vojáky. Brutální, emocionálně vyčerpávající, ale doopravdy brilantní. Pokud budete mít cestu na sever Norska, určitě to nevynechejte. Je to jedinečný zážitek. Muzeum zároveň bylo také organizátorem a záštitou celého projektu, za což mu patří můj velký dík.

Druhý den jsme na tyto zážitky ještě navázali díky simulační edukativní hře Mission Z. Lidstvo osídlilo novou planetu a je jen na něm, jak se k sobě zde bude chovat. Ale přírodních zdrojů je jen omezené množství a lidí je mnoho a stále přibývají…

Školíme se pro ostatní

Jako školení pro pracovníky s mládeží jsme se pak také zabývali tím, jak takováto složitá a komplexní témata zprostředkovat ostatním. Definovali jsme si rozdíl mezi školitelem a facilitátorem a vyzkoušeli si i několik praktivných příkladů.

Během World café jsme přemýšleli nad tipy pro školitele, kterými je například používání emoční inteligence nebo nemít jen plán B, ale i ten C a D. Mezi časté chyby spadají bytí subjektivní, zatlačení účastníků do zóny paniky (ze zóny komfortu, v níž je běžně), ignorance nebo nedostatečná zpětná vazba. Mezi osvědčené praktiky pak patří zahrnutí všech smyslů, stimulace kritického myšlení, respektování potřeb jednotlivců a průběžná motivace účastníků.

Foto Lada Matyášová.

Týden v nás zanechal hlubokou stopu

Šest dní naplněných až po vrchol jak novými znalostmi a zkušenostmi, tak novými přáteli a situacemi, na které jen tak nezapomenu. Jednak proto, že je budu využívat v běžném každodenním osobním i profestním životě. Ale také pro to, že mnoho z nich bylo jedinečných a někam mě posunuly, něco ve mě změnily. Až by se řeklo, jak se člověk mohl tolik změnit za tak krátkou dobu.

Ale věřte, že práce na sobě je individuální a každý na ni potřebuje jiný čas. A program byl navíc tak interaktivní a silný, že bych se divila, kdyby to na každém z nás nazanechalo alespoň nepatrnou stopu. Ale samozřejmě to nebyly jen teorie a praktické nácviky apod.

Užili jsme si také mnoho srandy. Ať už při mezinárodním večeru, kdy mohl každý prezentovat svou zemi a jídlo, které ostatním přivezl na ochutnání. Zažili jsme také tradiční norskou vánoční večeři, při níž jsme si pochutnali na uzených žebrech s bramborem s klobáskou, marmeládou a troškou sušených švestek. Naučili jsme se také poslední večer nějaké nové společenské tance. A užili si i té pravé severské zimy, když jsme jeden večer seděli venku u táboráku, zatímco kolem nás lehce padal sníh. A nesmím zapomenout na to nejlepší. Polární záři.

Foto Lada Matyášová.

Jsem vděčná programu Erasmus+ za to, že tyto příležitosti pro aktivní lidi zprostředkovává, stejně jako cítím vděk ke školitelům Joakimovi, Sergiovi a Olze, kteří nás touto jedinečnou zkušeností provedli.

Více o skupině LUBLA

LUBLA vznikla v roce 2015 jako neformální skupina mládeže v malé vesničce Štíty na Šumpersku, kde působí ve spolupráci s několika skautskými oddíly, ze kterých také nabírá své členy. V posledních svou letech totiž úzce spolupracujeme se Skautským institutem v Brně, který je nám partnerem a spojencem v plánování výměn mládeže. Takže se rozsah našich aktivit nyní zvětšila na celou Moravu. Projektů máme na kontě již několik. Vysíláme také účastníky na projekty Erasmus+ do zahraničí – Chorvatsko, Slovinsko, Rumunsko, Španělsko, Norsko aj.

Více informací o nás naleznete na našem Facebooku https://www.facebook.com/LUBLAteam/.

Zdroj: podle vyprávění Lady Matyášové, fotografie z osobního archivu autorky

Autor: Kristýna

Vášnivá cestovatelka, která ráda sbírá zahraniční zkušenosti skrze různé projekty a pak o nich píše na Mladiinfo. Nějaký čas studovala ve Velké Británii, pracovala USA a Belgii a momentálně je usídlena ve Švédsku, o kterém píše pravidelně blog na Mladiinfo.

Comments are closed.