EGEI aneb jak studovat tři zahraniční univerzity v jednom roce

Ekonomové, zbystřete! Na podání přihlášky do tohoto programu zbývá jen deset dní. O co jde? Přečtěte si zkušenost studentky Lenky.

Co to vlastně je EGEI? Jde o program Master of Arts in Economics of Globalisation and European Integration, který je mezinárodním studijním programem realizovaným plně v anglickém jazyce. Tento program využívá označení Erasmus Mundus, spolu se studenty zemí EU v něm mohou studovat i studenti z tzv. třetích zemí. Společné studium studentů z celého světa vytváří mezinárodní prostředí zajímavější a efektivnější pro všechny účastníky.

Celkově si člověk hodně věcí ani nedokáže představit, když se do programu EGEI, tedy Economics of Globalisation and European Integration, hlásí. Jedná se o magisterský program v aplikované ekonomii, v rámci něhož zhruba 25-30 studentů z celého světa studují tři trimestry, tedy 10 měsíců, na 3 partnerských univerzitách po celém světě a po úspěšném sepsání diplomové práce získávají titul M.A. Systém zapojení univerzit je rotující – každý rok tedy studenti jezdí do různých zemí. Během přijímacího řízení na VŠE se vybere každoročně cca 10 studentů, kteří odjedou studovat na rok do zahraničí a po návratu je čeká ještě jeden semestr studia na FMV VŠE a státnice, aby získali i titul Ing. Já byla jedna ze studentek a se spolužáky jsme studovali v UK, Belgii a Itálii, říká Lenka.

Anglie na rozjezd

„No tak, zavři se!“. Zkoumavě se zadívám na zip a snažím se vyhodnotit procentní šanci, že kufr doslova nepraskne ve švech. „Tak snad.“ Na další váhání není čas. Naposledy se rozhlédnu po svém menším, útulném pokojíčku s koupelnou. Ačkoliv je těšně před Vánoci, za okny něžně poletují pestře zbarvené listy a sluneční paprsky se odráží v očích hrajících si dětí. Takhle pěkné počasí jsme v Anglii ani nečekali.

Už je to tady. Bye bye UK! Společně se dvěma spolužáky jako poslední odlétáme po studijně a emočně náročném, avšak nádherném, prvním společném semestru v zahraničí (na Staffordshire University) domů. Tváře mých spolužáků, které byly ještě před čtyřmi měsíci zcela neznámé a zdály se být nečitelné, mi budou i těch málo dní velmi chybět. Začínáme být velká rodina. Se vším všudy. Radostné zážitky, hádky, velké emoce.

Zkoušku z ekonometrie (která nebyla zrovna procházkou růžovým sadem) máme za sebou, na zkoušky z mikroekonomie a makroekonomie se musíme během Vánoc připravit. A pečlivě. Všichni profesoři se nám během semestru snažili být maximálně nápomocní, na požádání se nám klidně i několik hodin (!) individuálně věnovali, ale jak říkala paní docentka Klosová (akademická ředitelka programu) „zkouška už je bez pardónu“.

Tematicky i koncepčně byly předměty zcela odlišné od těch vyučovaných na VŠE. Nikdy v životě jsem nestrávila tolik času v knihovně a nepřečetla takové množství knih a materiálů. Ale právě díky tomu se můj pohled na ekonomii změnil kompletně. Jak napsal David Hume už v 18. století „luxury, when excessive, is the source of many ills; but is in general preferable to sloth and idleness, which would commonly succeed in its place“. My jsme s idleness zatočili pořádně a nasedáme na společnou jízdu plnou dynamických makroekonomických modelů vyučovaných na University of Antwerp.

Antwerpy = knihovna, kavárny, hospody

Co člověk, to názor, to vkus. Se spolužáky jsme se ovšem ihned po příjezdu do Antwerp shodli na jednom – v Belgii jsou výrazně pěknější studenti/studentky. “Nejdřív miluj studování, potom studuj milování” je pravda pravdoucí, takže zatímco kluci po dnech strávených v krásné universitní knihovně (ano, opravdu jsme se tam docela nadřeli za ty tři měsíce) pozvolna prohlubovali svou nekonečnou lásku k místnímu pivu, některé spolužačky našly svou (dodnes trvající) lásku. I to ke studiu v zahraničí patří.

Trošku nás mrzelo, že v Belgii jsme skoro každý bydleli na jiném místě (jelikož bydlet na koleji pro nás nebylo možné), takže jsme se opět těšili na závěrečné tři měsíce v Itálii a společné bydlení v jenom místním kampusu. Zodpovědně musím konstatovat, že to byla JÍZDA!. A hlavně na kole. Byli jsme skoro jediní kolaři v Bari, takže to bylo vážně “vzrůšo”. Ostatně už při kupování kol jsme prozkoušeli naše obchodní dovednosti (studenti VŠE perlili), při urputné snaze vyřídit jakoukoliv náročnější práci než koupi kávy pak naší trpělivost a při nutnosti soustředit se během vyučovacích hodin konaných ve třicetistupňových vedrech bez klimatizace naše odhodlání. Ačkoliv byla jak Belgie, tak Itálie dokonce zakládajícími zeměmi EU, rozdílnost ve způsobu života v Antwerpách a Bari jsme čekali, ale že ten rozdíl bude dosahovat vesmírných rozměrů, to jsme si ani nedovedli představit.

Studium v Itálii zalité sluncem a provoněné kávou

Patrně jsme se domnívali, že studium v Itálii rovná se „leháro“ na lehátku na pláži. Tak to se nekonalo. Na pláž jsme pochopitelně jezdili, ale spíše za odměnu během víkendu. Tak jako v Antwerpách, nás i v Bari vyučovali profesoři ze zahraničí či z VŠE. Jeden několikadenní modul vyučovaný profesorem z Columbia University byl přímo úchvatný. Ráda bych způsob jeho výuky nějak výstižně popsala, ale nejde to. Napadají mě stovky slov. Snad jen podotknu, že do svého vyučování dával tolik energie a elánu, že po čtyřech hodinách odcházel propocený asi jako po fotbalovém zápase.

Na první hodině Mikroekonomie nám profesor Jackson řekl: „Dobře se podívejte do očí vedle vás sedícího spolužáka. Právě se díváte do očí úspěšného člověka.“ Sedím se svými českými spolužáky na červených sedačkách v Rajské budově, čekáme na státnice a já si uvědomuji, že ty pomyslné „hvězdy“ v našich očích začínají opravdu zářit. Všichni spolužáci získali prakticky okamžitě po příjezdu zpět do ČR lukrativní pracovní místa. KPMG, Deloitte, KBC, PwC, Reckitt Benckiser, stáže v Evropském Parlamentu, doktorská studia. Navždy si však budu pamatovat ty oči plné očekávání, přání a snů, do nichž jsem se dívala poprvé v září roku 2014, ať už se na mě budou smát z jakýchkoliv titulek časopisů a novin. To jsou moji „classmates“.

Často si vzpomenu na velmi známou větu od Shakespeara, kterou měla spolužačka napsanou na přední stránce diáře: “Neobávej se velikosti. Někdo se velikým narodí, někdo se velikým stane a někomu velikost spadne do klína”. My jsme měli pro strach uděláno a získané znalosti úročíme.

Chceš taky…? Podej do 30. 4. 2016 přihlášku do programu!

Více informací získáš http://egei.vse.cz.

Zdroj: Článek publikován s laskavým svolením autorky Lenky Šetkové.