Dobrovolníkem v uprchlickém táboře v Bosně a Hercegovině

Každý má řadu názorů na to, co bychom měli dělat s lidmi, kteří utíkají z válkou postižených zemí. Student Jirka se rozhodl, že dříve než si nějaké názory bude dělat sám, tak se podívá, jak to v takovém uprchlickém táboře vypadá. Vyrazil tedy na setkání s realitou do Srbska a následně do Bosny a Hercegoviny.

Dobrovolníkem v uprchlickém táboře v Bosně a Hercegovině. Já. Před rokem mi jeden můj kamarád řekl, že se chystá do Srbska. Zarazilo mě, že tam jede jako dobrovolník do uprchlického tábora, konkrétně do města Šid. Nikdy předtím jsem se o dobrovolnictví nezajímal, ani jsem o ničem takovém nikdy neuvažoval, ale zvědavost mi nedala a za týden jsem jel taky. Musel jsem přece zjistit, jestli je pravda, že všichni dobrovolníci jsou takoví ‘sluníčkáři’ a ‘vítači’, jak o nich všichni mluví.

Jirka při práci s dětmi v uprchlickém táboře. Autor Jiří Močidlan

Pomáháme lidem na útěku

Poprvé jsem se vypravil přes českou organizaci Pomáháme lidem na útěku (PLNU), která na Balkáně působí zhruba 3 roky.  Realita byla taková, že jsem v táboře potkal jedny z největších realistů. Lidi, se kterými si velice rozumím a sdílím stejný pohled na věc. Těch deset dní strávených v Srbsku, kdy jsem pracoval jako noční hlídka v táboře a každičkou noc jsem strávil s lidmi, co utíkají z války ve velkém rubb hallu (stanu), ve mě zanechalo tak silnou stopu a emotivní zážitek, že to nemohlo být naposled, co jsem takto někam jel.

Rubb hall v Srbsku brzy ráno. Autor Jiří Močidlan

A taky nebylo. V září tohoto roku jsem se vydal znovu. Opět s organizací PLNU, avšak tentokrát rovnou na měsíc a do jiné země – do Bosny a Hercegoviny, do městečka Bihač. Město s populací 40 000 lidí hostí na 3 000 uprchlíků různých národností – Syřané, Iráčané, Íránci, Afgánci. Všichni tito lidé mají jedno společné – nacházejí se v nouzi. Situace v táboře není úplně jednoduchá a nepřidává tomu, že se tábor nachází v Bosně, v zemi, která patří mezi nejchudší v Evropě. Ani nemusím dodávat, že přicházející zima rozhodně ničemu nepřidává.

Já osobně jsem působil v uprchlickém táboře, kde byly ubytovány především rodiny s dětmi. Tábor se nacházel v bývalém hotelu Sedra a byl zřízen teprve v srpnu roku 2018, což ze začátku znamenalo hodně fyzické a technické práce. Vybavování provizorních pokojů, montování postelí ale taky distribuce hygieny a oblečení. Práce s lidmi, konkrétně s těmi, kteří se nacházejí v nouzi, není vůbec jednoduchá. Často si vyslechnete opravdu silné příběhy o tom, jakým způsobem se lidé dostali do Evropy, proč se rozhodli opustit své domovy.

Opravdu vás to často nutí přemýšlet, jak je svět svým způsobem zvláštní.

Já, student vysoké školy, žijící v jedné z nejsvobodnějších zemí na světě a na druhé straně mladý muž z Íránu, který mi vypráví, že byl utlačován kvůli své sexuální orientaci. Také jsem potkal mladého Afghánce, jemuž Tálibán vyhrožoval smrtí kvůli jeho práci IT odborníka pro afghánskou vládu. Takto bych mohl pokračovat opravdu dlouho.

Distribuce oblečení – občas jsem si připadal jako stánkař na tržišti. Autor Jiří Močidlan.

Solidarita se najde i v chudé Bosně

Jedna věc mě v Bosně velice překvapila: jak místní lidé uprchlíky vnímají. Samozřejmě nikdo z téhle situace není šťastný, ale solidarita a empatie je zde silně cítit. Pamatuji si, že jsem šel do obchodu kousek od domu, kde jsem bydlel, a paní prodavačka se skoro rozplakala, když mi začala vyprávět o mladém uprchlíkovi, který se vracel z ‘game’ (slangový výraz pro nelegální přecházení hranic). Byl zmlácený do krve chorvatskou pohraniční policií. Multietnická Bosna je téma samo o sobě a navíc to není zase tak dlouho, kdy většina bosenské populace zažila brutální válečný konflikt, který přinesl mnoho obětí a nenávisti mezi muslimy a křesťany.

Měsíc strávený mezi lidmi v uprchlickém táboře byl pro mě velice obohacující a znovu mi ukázal, jak jsou některé naše problémy malicherné, přestože je samozřejmě považujeme za naprosto zásadní.

A jak to vidíte vy?

Měli byste stejnou odvahu vydat se na vlastní oči hledat, jak vypadá situace na hranicích Evropy? Vypravili byste se do podobných míst jako Jirka? Pokud ano, určitě vás bude zajímat stránka organizace Pomáháme lidem na útěku přes kterou se Jirka dostal na Balkán. Nebo rovnou napište Jirkovi na jiri.mocidlan@seznam.cz  – Jirka vám ochotně odpoví na všechny vaše otázky.

Zajímají vás další články od Jirky? Přečtěte si na Mladiinfo, jaké zkušenosti Jirka získal na Erasmu v Jordánsku.

Autor: Jiří Močidlan. Fotografie z osobního archivu autora použity s jeho souhlasem.

Autor: Kristýna

Vášnivá cestovatelka, která ráda sbírá zahraniční zkušenosti skrze různé projekty a pak o nich píše na Mladiinfo. Nějaký čas studovala ve Velké Británii, pracovala USA a Belgii a momentálně je usídlena ve Švédsku, o kterém píše pravidelně blog na Mladiinfo.

Comments are closed.