Dobrovolník na Islandu

Island je bezpochyby země plná kontrastů, země, kde si lidé díky několika životním pravidlům a navzdory své malé populaci, vydobyli místo ve světové pokladnici národů. Kousek světa, kde si každý váží přírodu, své předky a jejich zvyky a předstupují před přírodní události s respektem a pokorou. Ostrov, který je svojí rozlohou jenom o něco menší než Česko a Slovensko dohromady. Severními ostrůvkami sahající až k polárnímu kruhu, nabízí proto zimu v pravém smyslu slova. Na druhou stranu energeticky soběstačná díky geotermální energií a tak anglický název Islandu, Iceland (ledová země), není ruka v ruce s realitou.

I když je země někdy ledová, lidé takoví nejsou. Islanďané, to je zvláštní koktejl různých národů, kde v jejich DNA proudí urostlost Skandinávců, dobrodružná povaha, která připlula nejspíš z britských ostrovů a jistý punc patriotizmu, který má zaručeně něco dočinění s částečnou lokalizací na americké tektonické desce. Není proto pochyb, že teplo a žár z vyvěrající lávy se odrazila do lidského tepla místního obyvatelstva a proto na Islandu vymysleli dobrovolnícky program pro konzervaci chránených území (ICV – Iceland Conservation Volunteers).

Icelandic-Conservation-Volunteer_logo
Logo Iceland Conservation Volunteer – Zdroj: http://www.ust.is/the-environment-agency-of-iceland/volunteers/, 2014

Tři měsíce dobrovolníkem

Moje skromná výprava začala po Novém roce, kdy jsem se vracel z vánočních prázdnin zpátky do zkouškového období. Už ze zkušeností jsem věděl, že když chci něco dělat o prázdninách, začátek roku je tou správnou dobou na hledání a vyřizování práce na léto. Do cesty se mi postavil program Erasmus, konkrétně nabídka grantu, kterým jsem mohl mít podpořenou mojí pracovní stáž kdekoliv ve státech Evropské unie a partnerských zemí. Vybral jsem si  Island, jako zemi, pro mě mrazivě exotickou.

Reagoval jsem na nabídku letního dobrovolnického programu Islandské Environmentální Agentury (anglicky The Environment Agency of Iceland, v islandčině přímo nevyslovitelné Umhverfisstofnun [um-kver-fis-tof-nun]). To co nastalo pak, je jedna obrovská lavina, pro mě šťastných náhod.

The_Environment_agency_of_iceland_Umhverfisstofnun__logo
Logo Islandské Environmentálni Agentury – Zdroj: http://www.ust.is/the-environment-agency-of-iceland/volunteers/, 2014

Lopata, stan a entuziazmus

V průběhu celého léta se stalo nářadí, jako lopata, hrábě, rýč, krumpáč, ruční pila, či doplňky k nim, jako kýbl, síť, resp. speciální transportér na přenos kamenů a také slušivé nepromokavé – reflexní – pracovní oblečení, součástí dobrovolnické krosny.

Rozdělili nás, mezinárodní dobrovolníky (z Anglie, Skotska, Irska, Německa, Nizozemí, Francie, Španělska, Portugalska, USA, Slovenska), do pěti týmu po pěti lidech, kde byl vedoucí týmu, už se zkušenostmi z minulých let a čtyři nové tváře. K dispozici bylo jedno auto pro každý tým, tedy spousta naježděných kilometrů a kolem 500 hodin dobrovolnické práce na jednoho dobrovolníka po celé zemi. K dispozici nám byl velký stan, určený pro kuchyňské náčiní a stravu. Takže když se vyskytlo pět malých stanů kolem jednoho obřího s logem agentury, bylo jasné, že se v blízkosti pracuje na zajímavém projektu. Jenom výjimečně se nám dostalo možnosti spát v turistické chatě. Dokonce se i stalo, že týden chyběla teplá voda a museli jsme vydržet naši otužilost a hygienickou toleranci celého týmu u vody z potoku.

Dobrovolníčky
Práce na odvodňovacím kanálu, pohoří Esja – Zdroj: Ján Králik, 2013

V teoretických přednáškách na začátku každého mini-projektu nám odborníci, jak z Islandské Environmentální Agentury, z Reykjavik University, z Holár University College, místní správci národních parků, anebo vedoucí týmu, kteří absolvovali dobrovolnický program po minulé roky, přednášeli na různé důležité témata. A to nejen o důležitosti konzervace národních parků, smyslu ochrany přírody a regionálního rozvoje, či trvalé udržitelnosti území, ale například o místní fauně a flóře, cestovním ruchu a environmentálních problémech ostrova.

Všude jsme zanechali kus práce

Jednotlivé projekty byli zaměřeny tak, aby se za pomoci teoretické přípravy a následné praktické realizace, za využití přírodních materiálů (kámen, dřevo, hlína, listí, jehličí), lidského důvtipu a trochu fyzické práce pomohlo tam, kde to člověk myslel ze začátku dobře ale příroda měla časem námitky. Během léta jsme se dostali do téměř všech známých i méně známých oblastí Islandu, kde jsme jeden, anebo dva týdny (podle rozsahu prací na projektu), zanechali dobrovolnickou stopu.

Práca se dřevem, město Hólar
Práce se dřevem, Hólar – Zdroj: Ján Králik, 2013

V turisticky známé oblasti Landmanalaugar, zejména pro fanoušky několikadenních výšlapů, se nám podařilo značení nových turistických tras. Taktéž v okolí známého vodopádu Gulfoss, kde je poblíž oblast Geysir, už svým názvem známa především výskytem gejzírů, jsme rekonstruovali dřevěnou platformu pro pohyb turistů. V nejzápadnější oblasti Evropy, Westernfjords (západní fjordy), kde se nachází chráněný ptačí útes s více než 100 tisíci kusů ptáku byla také naše zájmová oblast. Vodopádů je na Islandu nespočetné množství, tak jsme nemohli obejít ani magický Dynjandi, kde jsme vytvořili několik “schodů” v rámci turistického chodníčku a souběžně také odvodňovací kanál pro stabilizaci stezky.

Rekonstrukce turistické stezky_vodopád Dynjandi
Rekonstrukce turistické stezky, vodopád Dynjandi – Zdroj: Ján Králik, 2013

Nezapomenutelný byl především národní park Vatnajökull, který je tvořen druhým největším pevninským ledovcem v Evropě (kdysi byl snad i první ale taje čím dál tím víc). Jeho majestátnost byla doprovázena různými překvapeními. Při naši práci, kde jsme pomáhali místním správcům národního parku (rangerům), se nám naskytla možnost např. vidět stádo sobů v jeho přirozeném prostředí. Nezapomenutelná byla stavba sněhuláka začátkem srpna, kde si v daném termínu běžný středoevropan má užívat sluníčka a tepla. Tradičně závěrečný projekt se konal v severní části národního parku Vatnajökull, kde se podávala grilovaná jehněčí hlava, jako symbol úspěšného ukončení programu.

Skupina dobrovolníků, Vodopád Dynjandi
Skupina dobrovolníků, vodopád Dynjandi – Zdroj: Ján Králik, 2013

Dobrovolnické bonusy

Pracovalo se pět dnů do týdne, s následným přemístěním do jiné oblasti. Víkendy jsme si tedy užili buď v autě, na nákupech čerstvých potravin na další týden, anebo když to čas dovolil relaxováním. Využili jsme místní pohostinnosti jak to jenom bylo možné. Navštívili jsme několik lokálních, doslova zapadlých termálních pramenů a dali odpočinout nejen namoženým svalům ale samozřejmě i mysli. Pochutnali jsme si na místních specialitách, především jehněčím mase na různé způsoby, anebo lahodném islandském pivu, či turistickou zvláštností – žraločím masem naloženým v alkoholu.

Program byl ve své polovině přerušen týdenním volnem, kdy jsem osobně navštívil národní park Þingvellir, který je chráněn především pro svoji historickou hodnotu. Nachází se tam místo, kde je symbolický most z evropské na americkou tektonickou desku a také je tam sídlo historického parlamentu, tudíž je zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO. Jedním z mých snů, bylo vidět různé druhy zvířat v jejich přirozeném prostředí. Po zážitku se sobím stádem jsem měl touhu vidět velrybu. Kdo měl možnost, zajel si do přístavu Húsavik na sever ostrova. Pro mě to bylo kapku z trasy a tak jsem využil komerčnější formu a v hlavním městě Reykjavik  jsem nasedl na vyhlídkovou loď, která nabízí dvou až tří hodinové plavby. V průběhu plavby je možné vidět různé druhy velryb ale i spoustu druhů ptáků, např. na tzv. Puffin iceland (Puffin – charakteristický pták pro Island, s vtipně zahnutými barevným zobákem).

Puffin_Westernfjords
Puffin, Westernfjords – Zdroj: www.michalsur.sk, 2013

Přínos programu

Dobrovolnický program, který přináší Islandská Environmentální Agentura je speciální tím, že jako jeden z mála je podporován a garantován přímo Islandskou vládou, kde je vidět, že nejenom lidé ale i zákonodárný orgán má zájem na ochraně a trvale udržitelnosti své zemi, svého širokospektrálně výjimečného ostrova, Islandu.

Pro více informací o možnostech dobrovolnictví na Islandu naleznete na stránkách Islandské Environmentální Agentury.

Ostatní detajly o přínosech a jiných užitečných věcech v popsané pracovní stáže naleznete v databázi zkušenosti mobilit Erasmus (stačí do filtru zadát “země – Island”, “domáci škola – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem”, “typ pobytu – pracovní stáž”).

O autorovi: Ján Králik, 27 let. Původem ze Slovenska, kde vystudoval v přírodovědně orientovaném oboru Geografie v regionálním rozvoji, kde se během studií dostal, přes program Erasmus – studijní stáž, do České republiky. V České republice, po absolvování magisterského studia na Slovensku, aktuálně studuje ekonomicky zaměřený obor – Regionální rozvoj, kde využil pracovní stáž – Erasmus a absolvoval také studijní stáž přes program Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ve Vietnamu, o které se určitě dozvíte brzo víc 🙂

Ján Králik_v Landmanalaugar_autor Michal Šúr
Autor článku, Landmanalaugar – Zdroj: www.michalsur.sk, 2013

Autor článku: Ján Králik, 2014

Zdroje obrázků: Ján Králik, 2013. Michal Šúr – http://www.michalsur.sk/, 2013. The Environment Agency of Iceland, http://www.ust.is/the-environment-agency-of-iceland/volunteers/, 2014