Co to je dobrovolnictví?

Jednoduše řečeno, dobrovolnictví je nepovinná činnost vykonávána ve prospěch druhých bez nároku na finanční odměnu. Z této definice ale může každý člověk nabýt různých představ o smyslu a podstatě dobrovolnické činnosti, proto bych dobrovolnictví ráda více přiblížila, aby každý, koho toto téma zajímá, skutečně rozuměl tomu, proč to ti lidé vlastně dělají (mnozí by si mohli myslet, že jen z nudy), co za to mají (jedna z nejčastějších mylných domněnek veřejnosti je, že nic) nebo jak tuto činnost upravuje zákon (ano, skutečně takový zákon je.)

 

Nejprve začnu od typů dobrovolnictví. Nejčastěji se dělí na dvě základní složky – dobrovolnictví formální a neformální. To druhé – neformální – zná každý z nás, je to totiž jakákoliv pomoc, poskytnuta z vlastní dobré vůle a bez žádné mzdy. Například když nemocné soudce dojdete vyvenčit psa. Nebo když kamarádovi zalijete květiny, když je na dovolené. Definice se různí, ale obecně se do této skupiny nepočítá pomoc vlastní rodině, takže mytí nádobí po rodinné večeři z vás dobrovolníka (bohužel) ještě nedělá.

Formální dobrovolnictví, jak název napovídá, je zaštítěné nějakou organizací nebo institucí a jeho podobu většinou (není podmínka) upravuje i nějaký druh smlouvy. Je tedy mnohem jasněji vymezeno než dobrovolnictví neformální a většinou je také míněno, když se mluví o dobrovolnictví obecně. Příkladem můžou být dobrovolníci sdružení pod organizací Člověk v tísni, kteří uspořádali sbírku na pomoc hladovějícím v Africe.

Na dobrovolnictví můžeme také nahlížet z několika perspektiv neboli úhlů. Dobrovolnictví se často vnímá jako neplacené práce – dobrovolník vykonává užitečnou činnost v organizaci, kterou jim pomáhá. Také se na to celé můžeme dívat jako na volnočasovou aktivitu – dobrovolník se sám rozhodl, že chce trávit svůj čas tímto způsobem a je to pro něj i koníček. Dalším aspektem může být občanský aktivismus – lidé se chtějí zapojovat do dění ve společnosti, chtějí něco měnit a jako prostředek k tomu volí dobrovolnictví.

Nyní nastává ta chvíle, položit si otázku: „Proč to ten dobrovolník vlastně dělá a co z toho má?“. Odpověď je velice individuální – každý si z toho odnese něco trochu jiného. Ale obecně můžeme říct, že dobrovolnictví rozhodně není vynakládání snahy za nic. To, co za něj vždycky dostaneme na oplátku, je dobrý pocit. Není to ale vše – častokrát mladí lidé využívají dobrovolnictví, aby získali praxi v oboru, aby se naučili nové znalosti a dovednosti a obecně zvýšili svou kvalifikaci. Také nesmíme zapomínat na fakt, že během dobrovolnické práce přijdete do kontaktu se spoustou lidí, uděláte si nové přátele, navážete známosti. Díky zapojením se do činnosti nějakého sdružení jako dobrovolník máte možnost skutečně měnit svět kolem sebe a pomáhat.

Poslední věc, které bych se ráda dotkla, je legislativa. Od roku 2002 máme vlastní zákon o dobrovolnické službě. Tento zákon ale neupravuje všechno dobrovolnictví obecně, ale jen některé jeho specifické případy.
V praxi to znamená, že organizace se může rozhodnout, zda chce nabízet lidem dobrovolnický program, který bude vyhovovat tomuto zákonu, nebo ne. Pokud se rozhodne, že ano, musí splnit celou řadu podmínek. Jako odměna ji pak bude vydána akreditace Ministerstva vnitra (akreditace znamená něco jako potvrzení, že dobrovolnický program vyhovuje tomuto zákonu), bude moci čerpat státní dotace na dobrovolníky a dobrovolníci k ní budou mít větší důvěru. Tato akreditace se nevztahuje na celou organizaci ale na dobrovolnické programy, to znamená, že máme-li třeba organizaci Oříšek, která nabízí dobrovolnický program „Pojďme uklidit svět“ a „Jdeme navštívit děti do nemocnice“, tak může sledovat podmínky ze zákona o dobrovolnické službě například jen v jednom z programů a druhý může být bez akreditace, tzn. bez státních dotací a bez garantovaných výhod pro dobrovolníky (např. pojištění dobrovolníka je jednou z výhod, které musí akreditované programy splňovat).

Dost už ale bylo těžkých vět a odborných slov, nyní máte za sebou úvod do dobrovolnictví a můžeme se pustit na obecné rady a tipy, zkušenosti dobrovolníků či třeba nápady na dobrovolnické projekty.

Článek byl napsán mimo jiné s čerpáním z neocenitelného zdroje, knihy Vzory a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. Století od Pavola Friče, Terezy Pospíšilové a kol., vydané nakladatelstvím Agnes, v Praze 2010.