Dobrovolnictví v srdci Sardinie

Zajímá tě, jaké je dobrovolnictví v srdci Sardinie? O své zkušenosti od přihlášení až po odjezd a první dojmy z práce a ostrova se s tebou podělí Tereza.

Jak to všechno začalo

Nad tím, že si dám mezi střední a vysokou školou rok pauzu, jsem polemizovala snad už ve třetím ročníku na gymnáziu. Nicméně až na jaře před maturitou, když jsem věděla, že mě přijali tam, kam jsem si dala přihlášky, se gap year stal seriózní možností. Jsem člověk, který si jde za svým. Což se ale v mém případě pojí s tím, že často nevím co to ,,moje’’ přesně je. Mám mnoho zájmů. Na univerzitu se těším. Chci si ale zvolit správně. A tak jsem se odhodlala zariskovat  a na vysokou nenastoupit dokud si to v hlavě trochu neurovnám. Od začátku jsem věděla, že chci dobrovolničit v cizině, na cestování jsem neměla peníze a na rok práce v Česku zase náladu. A tak jsem začala hledat!

Na Instagramu jsem jednoho dne narazila na sponzorovaný post od Domu zahraniční spolupráce. A tomu jednomu příspěvku vděčím za to, že jsem tady na dobrovolnictví v srdci Sardinie. Skrz něj jsem se totiž dozvěděla o možnostech dobrovolnictví pro mladé lidi a o Evropském sboru solidarity (ESC). Jakmile jsem totiž objevila platformu Evropského sboru solidarity, konečně jsem věděla, kde najít velké množství projektů na jednom místě. Potom už jsem jen vybírala, psala e-maily a rozesílala životopisy.

Některým organizacím posíláš životopis a často motivační dopis přímo skrz platformu, ale jsou i takové, které mají v popisku odkaz na svůj vlastní formulář. Je tedy dobré popis každé příležitosti přečíst celý, aby ses přihlásil/a správnou metodou.

Jedno srpnové pondělí mi přišel e-mail od organizace, pro kterou teď pracuji. V úterý dalšího týdne jsem s nimi měla první pohovor. Ve čtvrtek druhý a v pátek jsem se dozvěděla, že mě vybrali – dobrovolnictví v Sardinii může začít!

Od přijetí po příjezd

Na nervozitu jsem téměř neměla čas, mezi ‘Chceme Vás!’ e-mailem a datem odletu byly v podstatě dva týdny. Dva týdny na to, abych zařídila pojištění, eurový účet v bance, koupila nový kufr, plavky, letenku a nechala si opravit zub. Ačkoliv jsem si zařizovala většinu záležitostí sama, musím říct, že moje organizace mě v podstatě bombardovala e-maily s nabídkami pomoci. Takže pokud si nejsi jistý/á, jestli by to na tebe nebylo trochu moc, je na koho se obrátit. Navíc mi v tomto období bylo doporučeno obrátit se na českou vysílací organizaci (Mladiinfo ČR). Ta ti pomůže především s porozuměním pojištění, které má v Česku specifický charakter a může být složité se v něm zorientovat.

První měsíc dobrovolnictví v srdci Sardinie

Velmi rychle jsem se naučila, že cestování hromadnou dopravou tady je extrémně časově náročné. Cesta autem by ti trvala hodinku? Smůla, autobusem to bude čtyři. Úroveň angličtiny místních vyjma lidí v mojí organizaci je téměř neexistující, ale i tak se moc snaží si s tebou povídat.

Přijela jsem ve velmi nabité části roku. Mnoho projektů se muselo v minulosti odložit kvůli pandemii a teď je snaha všechno rychle uskutečnit, než se případně situace zase zhorší. Mojí pracovní náplní je motivovat místní mladé lidi k aktivnímu občanství, zprostředkováváme jim výměny, Erasmy, ale i dobrovolnické projekty. Také pracujeme s dětmi, učíme je o ekologii a brzy začneme poskytovat pomoc s domácími úkoly z angličtiny. Pracuju někdy v kanceláři, někdy z domu, někdy v terénu. 

Jsem velmi vděčná za to, že si sedím s druhou dobrovolnicí, která se projektu účastní a že moje organizace je poměrně vstřícná. Při výběru projektu určitě zohledni, jestli ti jsou tví potenciální spolupracovníci sympatičtí, budeš s nimi trávit víc času, než si možná myslíš.

Pár dobře míněných rad na závěr o dobrovolnictví v Sardinii…

..nejprve co se týká Sardinie

V Itálii mohou lidé na podzim začít topit podle regionu, ve kterém bydlí. Mají na to celý rozpis. Může se tedy stát, že ti nějakou dobu bude prostě zima a budeš muset uvnitř nosit svetry a tlusté ponožky. Tady se smí topit od listopadu a opravdu teď na sobě svetr a tlusté ponožky mám. Další rada s tím související. To že Sardinie je ostrov neznamená, že budeš nutně bydlet u moře. Já bydlím v hornatém středu. Zkus vypustit z hlavy myšlenku ‘italský ostrov = teplo a pobřeží’ a při balení kufru zvaž reálné počasí. 

Taky nezapomeň, že ostrovy se často neztotožňují s kontinentální částí země. Sardiňané se cítí jako Sardiňané, ne Italové. Mají vlastní specifickou kulturu, na kterou jsou hrdí. Pizza se tu každý den nejí.

… a obecně o dobrovolnictví

Radím ti, pokud o tom uvažuješ, zkus to! 

Máš postaráno o ubytování a dost peněz na to, aby ses uživil/a, takže v jistém slova smyslu za tuhle zkoušku opravdu nic nedáš. Ať tvojí specifickou pracovní náplní je cokoli, vždycky pomáháš místní komunitě. Víš tedy, že ta práce má smysl.

Pokud jsi někdo, kdo neví co se sebou, někdo kdo si připadá ve svém životě zaseknutý, někdo kdo má dojem, že hnije ve svojí komfortní zóně, slibuju, že tě tohle někam posune! Otevře se ti nový svět, kde tě nikdo nezná. Můžeš být kdokoliv a nikomu nebude připadat divné, že ses změnil/a. Můžeš každý den číst, najít si úplně nový okruh přátel, chodit ráno běhat, meditovat, ostříhat se nakrátko, cokoliv v mezích zákona a slušných mravů tě napadne. Zkus to!

Více o tom, jak fungují projekty v rámci Evropského Sboru Solidarity a kdo se může přihlásit si můžete přečíst v článku na tomto odkazu. a nebo přímo na portálu Evropské Unie.