Dobrovolnictví v Řecku – 6 měsíců v zemi slunce, medu a oliv

Co všechno prožila Jana, která odjela na půl roku pryč z České republiky kvůli dobrovolnictví v Řecku? Článek přímo od ní vám zodpoví vaše otázky.

Začátek mého příběhu

Na konci května 2019 jsem měla akorát po státnicích a při rozhodování, co dál dělat, jsem neměla ještě úplně moc jasno. Dlouhou dobu už jsem si ale pohrávala s myšlenkou, že ještě než se pustím do právničiny a zaseknu se v kanceláři, tak bych ráda udělala něco dobrého nejen pro sebe, ale i pro společnost a podívala se na nová místa, a hlavně zažila ještě něco neobvyklého. Když jsem pak viděla nabídku dobrovolnického projektu financovaného Evropským sborem solidarity v Řecku od Mladiinfo ČR, vůbec jsem neváhala a poslala přihlášku. Do měsíce jsem pak odletěla, a na začátku července už jsem v Athénách vystupovala z letadla a užívala si sluníčka, které mi nad hlavou svítilo následujících šest měsíců.

Přihlaste se také! Projekt je znovu otevřen!

Po dalších čtyřech hodinách cesty autobusem jsem pak dorazila do Xylókastra, menšího města na pobřeží Korintského zálivu, kde na mě již čekaly s úsměvem na tváři ostatní dobrovolnice. Ty mě doprovodily do našeho společného bytu, jenž byl poblíž, a nechaly mě si odpočinout po dlouhé cestě. S překvapením jsem zjistila, že dům je velice prostorný, a i když jsem byla osmým přírůstkem do rodiny, tak jsem pokoj sdílela jen s jednou holčinou, a měla jsem klid na to se zabydlet a přizpůsobit. Po pár dnech jsem se seznámila se všemi ostatními a zjistila, že v domě panuje neskutečně pohodová atmosféra i přes to, že jsme byly každá z jiného konce Evropy (Itálie, Francie, Polsko, Litva, Dánsko, Turecko).

Zvládnout dobrovolnictví v Řecku je snadné

Bylo prostě léto a byl to asi nejlepší čas, kdy jsem mohla přijet. Chodily jsme společně ven, hlavně na pláž, a večery jsme proseděly na naší strešní terase, povídaly si a sdílely společné zážitky. Mluvit společně anglicky mně osobně problém nedělalo, jelikož už jsem před tím cestovala a bydlela v zahraničí. I ti, kteří uměli ze začátku málo, se po nějakém čase rozpovídali a své jazykové schopnosti postupně zlepšovali. V domě byla zároveň nastavena pravidla ohledně společných prostor a uklízení. Ta zaručila, že jsme i v takto velkým počtu společně vycházely a udržovaly byt čistý. Nebylo tedy vůbec těžké se po pár dnech začít cítit jako doma.

V následujících dnech jsem pak navštívila kancelář Orfeas (přijímací organizace) a bylo mi vysvětleno podrobněji, jak vše chodí na místě a jak bude můj projekt probíhat. Koordinátorka Eliana byla neskutečně vstřícná a nápomocná. Po absolvování nezbytné administrace mě zavedla do Youth centra, kde jsem následující měsíce měla vypomáhat.

Tam mě již očekávaly místní vychovatelky, které mluvily celkem dobře anglicky. To bylo důležité, jelikož jsem měla pracovat s dětmi, které tam chodily po škole trávit svůj volný čas, ale byly většinou dost mladé (6-12 let) na to, aby se mnou zvládly komunikovat v angličtině. S dobrovolníky tam měli velice pozitivní zkušenosti. Velice si vážili mé výpomoci, a to vlastně nejen vychovatelky, ale právě i děti a jejich rodiče. První dny jsem se tam spíše rozkoukávala. Nebylo však zas tak těžké pochytit pár řeckých frází a s dětmi začít komunikovat i jinak než pouhým úsměvem a gesty. Protože byly ještě prázdniny a školy byly zavřené, chodila jsem tam každé všední dopoledne. S dětmi jsem většinou hrála hry nebo tvořila různé rukodělky. Děti si mě velice rychle oblíbily a každým dalším dnem jsem se tam cítila lépe. 

Všichni dobrovolníci organizace Orfeas. Autor: Dobrovolnice Jana

Čas byl i na cestování

V práci i se spolubydlícími bylo tedy vše v pohodě. Jediné, co bylo ze začátku těžké překonat a na co si zvyknout, bylo řecké klima. Bylo opravdu hodně horko, přes den okolo 40 stupňů a v noci teploty téměř nešly pod 30. Byla jsem dost unavená, odpoledne po práci bylo těžké cokoliv dělat, byl to spíš jen čas odpočívat, buď někde ve stínu nebo na pláži. Což ovšem taky nebylo zas tak zlé, a po pár týdnech si nakonec i tělo zvyklo a dokázala jsem být aktivnější.

Krásné počasí a dlouhé dny jsem pak začala využívat naplno a každý víkend jsem se snažila podnikat výlety nejenom do blízkého okolí ale i dál po celém Řecku. Ze začátku jsem jezdila sama, někdy se pak ke mně přidala některá spolubydlící. Čas od času jsme dokonce podnikali společné výlety s místními. Velice mě překvapilo, že Řecko nejsou jenom krásné pláže a moře, ale že krajina je opravdu různorodá a já si tak zamilovala vyrážet hlavně do vnitrozemí a do hor. Historie z celého toho místa dýchá, a kamkoliv člověk šel, narážel na antické památky a naleziště. Bylo to neskutečné.

Podzim v Řecku byl stále krásný, počasí bylo úžasné, jen dny se krátily. Dalo by se říct, že podzim, tak ja ho známe u nás, tam přišel snad až na začátku prosince. Lidi v domě se obměnili, někdo odjel ale někdo nový zase přijel a čas ubíhal dál. Pořád jsme chodili na pláž, a dokud svítilo slunce, byli jsme venku. Večery se ale prodlužovaly a my jsme tak museli trávit víc a víc času uvnitř. Dělali jsme si společné večeře, hráli hry a nebo koukali na filmy. Byl to vlastně úplně normální život jako v Čechách, jen s tím rozdílem, že jsme nemluvili Česky a místo piva chodili na víno nebo Ouzo.

Mělo to cenu?

Hodně jsem si uvědomila, že je důležité vzít iniciativu do vlastních rukou a nečekat na ostatní, že udělají něco za mě. Ať už se jednalo o plánování volného času a cest, ale i o aktivity v práci. Začala jsem nakonec pak vypomáhat i v kanceláři organizace, spoluvytvářela jsem program pro ostatní dobrovolníky, podílela se na tvorbě časopisu a spravování sociálních médií. To pro mě bylo přínosné, neboť jsem se naučila se spoustou nových programů a také jsem se cítila, že opravdu pomáhám, kde to bylo třeba. Začali jsme pak i plánovat akce pro místní komunitu. Bylo vidět, že místní lidé nás začali jako dobrovolníky více vnímat a přijali nás mezi sebe. Bylo velice příjemné potkávat lidi na ulici, povídat si s nimi a vidět vděk v jejich očích za to, co pro ně děláme. 

Logo programu Evropský sbor solidarity. Zdroj: dzs.cz

Když se pak blížily Vánoce a s nimi i čas mého odjezdu, vůbec se mi ani zpátky nechtělo. V Řecku vše probíhá tak krásně v klidu, nikam se nespěchá a celý ten půlrok, kdy jsem tam žila, byl neskutečný odpočinek pro tělo i hlavu. Potkala jsem nespočet skvělých lidí, procestovala úžasná místa a zažila nezapomenutelné chvíle, a to vše si budu ještě dlouho pamatovat. Určitě si myslím, že dobrovolnictví v Řecku (a všechny další proejkty) mají smysl, a to jak pro účastníky, tak i pro místní lidi a komunitu, a můžu ho všem jen doporučit. 

Pokud byste rád jeli a váháte, koukněte se na fotky, nebo mi klidně napište. Zážitků bylo tolik, že bych dokázala napsat knihu, a nejde se o všem rozepsat dopodrobna. Rozhodně celý ten půl rok stál za to. Dobrovolnoctví v Řecku byla skvělá příležitost, jak vycestovat do zahraničí, naučit se nový jazyk a přijít do styku s jinou kulturou, seznámit se s novými lidmi a hlavně poznat i sebe sama a uvědomit si, co vše ve mně je a co dokážu.

Chcete získat kontakt na Janu? Napište nám na kancelar@mladiinfo.cz a my kontakt zprostředkujeme.