The unexpected expedition: Burkina Faso a Pobřeží Slonoviny – tam kde nebyla malárie

Alena nám vypráví své zážitky z cest po Africe… Jak to fakt bylo s tou ebolou? Jak to je s cestováním sólo holky po teroristických zemích? A jak hodně přehání média? Dost jinak.

Po Ghaně, která je turisticky dosti známá, a kam se občas i ten průměrný Evropan zajede podívat na stáž nebo dobrovolničit, jsem si to namířila do Burkina Faso. Takový ten stát, který opravdu nikdo nezná a když už něco někdo zná, je to spojené s terorismem. A víte co? Já žádného teroristu nepotkala, jen kupu moc fajn lidí a nádherných mešit.

Archiv Alena Machálková

Přiznám se, že jsem nestopovala, to abych byla trochu opatrná a taky, protože Burkina Faso je obrovská ale hodně chudá země a lidé s dobrými auty většinou zůstávají v hlavním městě Ouadagoudou nebo Banfora, druhém největším městě. Dálkově jezdí zkrátka jen auta, které za pasažéry chtějí peníze.

Přes FB mě kontaktovala Sony, česká architektka, která je v Burkina Faso už asi osm let, a která shodou náhod studovala na stejném gymplu v Bílovci jako já. Ona skončila rok před tím než já jsem přišla. Svět je malý. Nakonec jsem u ní a jejího přítele na pár dní pobývala a dozvěděla jsem se moc moc zajímavých věcí.

Třeba to, že v Burkina Faso je největší filmový festival v Africe, který se pořádá každé dva roky. Nebo to, že Burkina Faso je zemí známou svými tanečníky, zpěváky a umělci a lidé z celého světa se tu na jejich početné festivaly sjíždí, aby objevili nové talenty. Taky to, že to s tím terorismem není vůbec tak, jak se říká.

Archiv Alena Machálková

Na severu je to dosti ohraničené, to je pravda. Člověk si musí dát pozor ,ale většinou vás tam stejně bez doprovodu nepustí. Střed a jih jsou ale úplně v pohodě, po jednom incidentu, kdy to francouzské televize přehnaly s počtem obětí (a jen o dost později uvedli vše na pravou míru) si hodně lidí myslí, že je to tam fakt špatné, ale věřte tomu nebo ne, není.

Sama jsem procestovala půl státu, procházela se, jezdila místními autobusy i taxíky, šla na pivo s lidmi, co mě pozvali a celkově si to užila. Lidé taky jsou opravdu frajeři. Snažili se mi vždy pomoci a ukázat mi krásy Burkina Faso. To proto, že kvůli terorismu a hlavně ebole (která nejen, že nikdy v Burkina Faso nebyla, ale nebyla ani v okolních zemích!) turismus hodně upadl, a spousta lidí tak ztratila práci. O to více váží těch pár lidí, co přijde.

Archiv Alena Machálková

Pobřeží Slonoviny je na tom hodně podobně, co se turismu týče, avšak s rozvojem je to jiné. Když jsem přijela do Abidjanu, cítila jsem se jako v New Yorku. Mrakodrapy, několika proudové dálnice, hipsterské kavárničky, obrovská nákupní střediska… Co vám budu povídat. Snad jen, že ani zde ebola nikdy nebyla, ale přesto tyto země tímto osočením trpěli. Kvůli našim předsudkům vzniklých z nepravdivých tvrzení, se sem nikdo neodváží už jezdit.

Archiv Alena Machálková

No, a tak mi nezbývá, než vám ukázat pár těch fotek, ať víte, že to fakt není konec světa, že na ebolu ani terorismus se zde neumírá, a že jestli chcete něco exotického, zde je to ono!☺

Od vodopádů přes vesničky, kde žijí opice s lidmi dohromady, od krásných starých staveb po moderní města a 5D kina, najdete tu vše. Jen to chce umět trochu francouzsky.

Přečtěte si další zážitky Aleny z nejvyšší hory Malawi – MutanjeZambieZimbabwe, její stopování po JARu, příhodu s malárií z Tanzanie, safari v Ugangě. nebo zda potkala v Burkině Faso teroristu. Její cestu můžete sledovat na Facebooku nebo Instagramu.

Autor: Alena

Alena je stopařka a cestovatelka tělem i duší, milovnice cizích kultur, jazyků a exotického jídla! Ve svých 24 stihla už něco přes 55 států na třech kontinentech, a to hlavně díky studiu v zahraničí (Hong Kong a Skotsko, Jihoafrická Republika). Mimo jiné založila neziskovou organizaci Bookfeeding Project (www.bookfeeding.org) která se soustředí na stavbu soběstačných knihoven v Africe a Asii. Momentálně studuje magisterský program v Kapském Městě, JAR.

Comments are closed.