Studijní pobyt v zahraničí – očekávání versus realita

Byli jste na Erasmu nebo na zahraničním studijním pobytu? My taky. A bylo to super. Ale je třeba bez vytáček přiznat, že ne všechno se od prvního dne odvíjelo správným směrem. Bylo pár krizových okamžiků, při kterých nás v tom okamžiku poléval studený pot, teď se však nad nimi spolu s dalšími přáteli smějeme až k breku. Ne vždy totiž reality odpovídala plánu. Pokud se na svůj pobyt do cizí země právě chystáte nebo zrovna přemýšlíte nad podáním přihlášky, pojďte se s námi zasmát. A pokud na své studium v zahraničí vzpomínáte stejně rádi jako my, podělte se s námi o své zážitky z prvního týdne v komentářích! A nebojte, jakkoli hrozně to může na první pohled vypadat, všichni jsme se nakonec zorientovali a naši novou školu si zamilovali.

Plán: Potom co se ubytuji, seznámím se s budoucími kolegy z poslucháren, projdu si město a omrknu kavárny. V poklidu zjistím, kudy budu každý den sprintovat do školy a odbydu si veškerou byrokracii. Mám na to přece celý týden.

Realita: Privát mi odřekli dva dny před odjezdem. Bleskově jsem si domluvila zbytečné drahé koleje, které jsou zbytečně daleko od školy. Rozpadly se mi boty a první den jsem dorazila pozdě. Kavárnu jsem si ovšem nemohla odpustit!

Plán: Je mi dvacet a mám víc očekávání než zkušeností. Doufám, že se mnou spolužačka bude sdílet všechno, co ví.

Realita: Druhý den po příjezdu mi spolužačka oznámila, že česky na Erasmu nehodlá komunikovat. Manchesterský přízvuk mě nutil brečet a málem jsem se otrávila svým kuchařským uměním. Navíc jsem dostala vyrážku z pracího prášku za 1£.

Foto: Archiv autorky

Plán: První týden podepíšu všechny smlouvy a vyplním všechny formuláře, budu chodit na předměty, které jsem si zvolila a těšila se na ně. Polsky budu mluvit, jako když bičem mrská, je to přece skoro jako čeština.

Realita: Vyřizování veškerých lejster mi trvalo něco přes měsíc. Z původních zapsaných předmětů se otevřel jeden, zbytek jsem si improvizovaně zapsala z katedry historie. Konverzaci v polštině jsem vzdala po třech větách s kolejbábou, nedalo se stíhat.

Plán: Přijedu autobusem až skoro ke dveřím kolejí, jak je ostatně napsáno na jízdence. Ubytuji se, seznámím se se spolužáky, univerzitou i městem. V momentě, když zjistím, že je můj spolubydlící Gruzínec, tak trochu čekám, že mě v noci zamorduje a moje orgány prodá mafii.

Realita: Už na letišti v Tallinu jsem asi vypadal podezřele. Místní strážník si mě odebral stranou a za pomoci

rentgenu a zvídavých otázek mě přezkoumal do poslední kostičky. Svoji zastávku před kolejemi jsem samozřejmě přejel a tak jsem se před půlnocí ocitl sám, v cizí zemi v zákoutích místního nádrží.

Plán: Budu obdivovat dokonalost nejlepšího čínského umění. Potkám členy čínských komunistů a zeptám se jich, jak to teda vidí. Vyřídím všechny formality a budu se těšit, až mi za 14 dní začne výuka.

Realita: Univerzita vypadá jako králíkárna, ale místní jsou na ni i tak hrdí. Přes smog nebylo půl dne vidět a ani na chodbách kolejí to skrz bludičky světýlek nebylo lepší. Polovina lidí nemluvila anglicky a druhá polovina zvládla jen pár slov. Při nákupu v obchodě jsem jen matně tušil, zda si kupuji čaj a ne projímadlo. Nikdo v kanceláři netušil, co dělá, věděli jen to, že to nedělají oni.

Plán: Budu sportovat, protože místní univerzita nabízí mnoho sportovních aktivit. Naučím se nějaká užitečná slovíčka, projezdím celou zemi a ochutnám všechny místní pokrmy.

Realita: Celý týden byla jedna velká party. Největší sportovní aktivitou bylo dojít pro pivo do ledničky, na cestování nezbyly peníze a jídlo mi rodiče posílají v balíčku poštou. Svádím to na zvýšené životní náklady v západní Evropě. Z hlediska jazykových dovedností jsem zaznamenala úspěch, zvládnu slovo sekačka v deseti různých jazycích.

Foto: Archiv Týny Wagnerové

Plán: Přijedu, na letišti mě vyzvednou lidi z univerzity a po podpisu pár lejster mě vypustí jako motýla do víru velkoměsta, kterým se budu proplétat s elegancí pravé dámy. Umím přece čínsky.

Realita: Na letišti mi ztratili a zase našli kufr, mezi tím však proběhly asi dvě hodiny a můj odvoz to už málem vzdal. V agonickém spánku po dvaceti hodinách cestování jsem si rozlehla brýle, s sebou jsem si ovšem zabalila jen jedny čočky. Co se dá dělat, i brýle s jednou nožičkou se přece dají nosit. Po první čínsky pronesené větě a nechápavém výrazu prodavače jsem zjistila, že ani s tím jazykem to nebude tak horké.

Rozesmáli jsme vás? Motivovali k podobným očekáváním a podobným realitám? Na většině škol máte ještě pořád možnost podat přihlášku k zahraničnímu studijnímu pobytu. Zjistěte své možnosti na oficiálních stránkách programu Erasmus+ a jděte do toho! A příště se třeba můžeme držet za hlavu společně!

Článek pro vás připravila Kačka Kubešová společně s týmem Mladiinfo.

 

Autor: KatkaK

Cestovatelský nadšenec a knihomol. Snažím se poznávat okolní země ať už s batohem na zádech a krátkodobě, nebo životem mezi místními. Za největší zkušenost bych stoprocentně označila kulturní výměnu v Pekingu, aupair léto ve Španělsku a letošní stáž v Evropském parlamentu.

Comments are closed.