Semestr v Jižní Koreji aneb každodenní radosti a strasti

První měsíc studia v Jižní Koreji byl pro mezinárodní studenty měsícem zvykání, seznamování se s ostatními a poznávání okolí. Naše redaktorka Helena Pechová vypráví její zážitky ze studia v Jižní Koreji.

Jak si objednat jídlo v menze?

Pro nás, co jsme ze začátku neuměli korejsky ani číst to třeba bylo vydávání jídla v menze, kde kuchařky anglicky rozhodně neumí. Takže jsem na začátku pokaždé fotila název jídla, abych ho mohla ukázat kuchařkám, ty něco řekly a buď mi daly jídlo nebo mě nasměrovaly k jinému výdejnímu pultu.

Anebo počasí! Je to prý specifické pro toto město. Zvláště v březnu nebylo nic výjimečného, že jeden den svítilo sluníčko, studenti sedí v parcích kampusu jen v mikině a další den sněží. Pak opět krásně, a nakonec několik dní prší. Díky tomu je dost jednoduché tu nastydnout.

Anapji Pond. Archiv Helena Pechová

A kde najít bezlepkový chleba?

A moje bezlepková dieta. V České Republice je dnes už opravdu jednoduché koupit bezlepkovou mouku, špagety, chléb nebo i pizzu. Tady to tak jednoduché není, alespoň ne ze začátku. Kimchi může a nemusí být bezlepkové, stejně tak chilli pasta, která se hojně využívá. Nemůžu si tak být příliš jistá. Největší moje obava ale byla, kde sehnat chleba. Naštěstí kamarád z Koreje, co nám tu pomáhá, po několika hodinách hledání našel jednu pekárnu v centru města, kde pečou nejen chleba pouze z rýže. Tento obchod se pro mě stal malým královstvím a každé pondělí se těším, až si tam mezi vyučováním zajedu pro chleba a ochutnám třeba i něco nového. Dokonce mi chleba přijde i chutnější než, který jím doma. A poprvé v životě jsem měla bezlepkovou pletýnku. Kamarád nechápal, že můžu být tak šťastná jen kvůli jídlu.

Poznáváme Daegu jak se dá

Ale tím všechny strasti končí. Náš první výlet v březnu byl jen v rámci našeho města Daegu, které jsem se nejprve rozhodly s kamarádkami poznat. Navštívily jsme několik nádherných tradičních domů, vyzkoušely si tradiční oděv Hanbok, poslechly si klasickou korejskou hudbu, která je překrásná. A při procházení muzea tradiční medicíny jsem zcela zapomněla, kde se nacházím. Muzeum je tak propracované, že se zde najdete vše od oblečení, které si můžete vyzkoušet, koření, ke kterému můžete přivonět, video s taichi, které si můžete na místě zacvičit. Jednoduše mysleli na všechny vaše smysly.

Gyeongju. Archiv Helena Pechová

Korejci se o cizince přátelsky zajímají. Běžně, třeba v autobuse nebo na výletě, vás pozdraví a ptají se na zemi, ze které jste. Často dodají, že zemi znají a řeknou město, které v ní navštívili. Popřejí vám hezký den a tam většinou jejich znalost angličtiny končí. Někdy se ještě na památku vyfotit.

Seznámila jsem se s velmi zajímavými lidmi. Třeba s kamarádkou Jimin, která je Korejka, ale se svou rodinou žila pět let v Praze a absolvovala tam i střední školu. Také si při škole splnila Cenu Vévody z Edinburghu, kterou si také plním! Nebo Korejec, který se vydal do Ruska bez znalosti ruštiny a dnes mluví téměř perfektně. O prázdninách se chystá i do Česka a chce se naučit česky a chorvatsky. Některým studentům je neuvěřitelných 18 let, a to třeba studují ne dvou obor, ale tři obory najednou.

Konečně jsem dostala ID kartu a mohla jsem navštívit naší univerzitní knihovnu, která je obrovská. Jen projít anglicky psanou literaturu trvá několik hodin, tudíž pro mě několik naprosto úžasných hodin. Jde tu najít i spoustu anglicky psaných knih o Koreji – jazyku, historii nebo třeba vývoji trhu práce.

Na víkend do Soulu

V půlce března jsme se s kamarádkami z Ruska a kamarádem z Koreje vydali na výlet do Soulu. Na jednu stranu mě Soul ohromil obrovskými budovami, přílišnou barevností nápisů a moderností. Na druhou stranu si pořád uchovává a opečovává tradiční budovy. První večer jsme se vydali na Seoul Tower. Kdo chce, může si zaplatit lanovku, která vede až k věži. My jsme se rozhodli jít pěšky. Z věže je nádherný výhled na město! Na oknech věže jsou napsána města a jak jsou vzdálená, ale přišlo mi, že to příliš neodpovídá. I tak jde ale najít Prahu!

Seoul. Archiv Helena Pechová

Druhý den jsme navštívili Gyeongbokgung Palace, který je rozlehlý a moc pěkný. V areálu se můžete procházet i hodiny. Na areál navazuje i National Folk Museum of Korea, vstup se opět neplatí a znovu se jedná o skvěle promyšlenou expozici. Například jak se liší tradišní obydlí v horách a ve městě, tradiční oblečení a nástroje. Šli jsme i podél Cheonggyecheon Stream, který je prý u Korejců oblíbený hlavně v letních měsících, kdy se mohou osvěžit nebo se podél něj jen tak procházet. Je to něco jako naše pražská Náplavka. Před odjezdem jsme se zastavili na úžasnou bezlepkovou pizzu. Protože tu většinou dostanete vlastní rýži a k tomu různé mističky, které ale sdílíte, ochutnala jsem i zeleninový salát s lotosovým květem a jahodovou zálivkou a bezlepkové špagety s rajčatovou omáčkou. Jednoduše úžasné zakončení výletu.

Swing Club. Archiv Helena Pechová

 

SWING klub

V České republice zaplňuje velkou část mého volného času dobrovolnictví. Máme tu sice dost velké množství studentských organizací, ale moje korejština je jen v začátcích, proto není tak jednoduché se zapojit. Moje původní myšlenka byla pokusit se přihlásit do místní pobočky AIESEC, to bohužel nebylo kvůli korejštině možné, proto jsem se přihlásila jako dobrovolnice do SWING klubu. Je to dobrovolnický klub složený částečně z Korejců a mezinárodních studentů. Naší činností je navštěvování centra pro lidi na vozíku. Každý pátek pro ně máme připravené nějaké aktivity, ať už to bylo Bingo, prezentace našich zemí, kdy jsme je učili pozdravy v našich rodných jazycích nebo různé další hry.

Mt. Apsan

Když už se počasí trochu uklidnilo, vypravily jsme se s kamarádkami na Mt. Apsan, který se nachází u nás v Daegu. Na asi 600 metrů vysokou horu se můžete vydat pěšky nebo se část cesty svést kabinovou lanovkou. My jsme kvůli času zvolily lanovku. Z vrcholu jsme měly na dohled celé Daegu i Korejce, pro které začala sezóna pikniků a na vrchol dorazili i s dekou a jídlem.

Mt. Apsan. Archiv Helena Pechová

Cestou zpět domů jsme se zastavily ještě na Seomun Market, což je velmi oblíbené a snad největší tržiště ve městě. Nakoupíte zde vše od oblečení, koření až po hanbok a všelijaké suvenýry. Údajně zde můžete najít i nejlepší bibimbap ve městě! Co mě na trhu znovu překvapilo bylo, že Korejci (hlavně starší ženy) si na cizince rády sáhnou. Už se mi několikrát stalo a na trhu znovu a od té doby ještě mockrát, že beze slova vám sáhnout na rameno, poplácají po ruce nebo v autobuse po noze.

Výletování nám trochu komplikuje pověstné nepředvídatelné počasí a taky poměrně hustý smog. Ale i při teplotách blížících se 30 stupňům, kdy mi už chodíme v šatech, tak Korejci nezklamají a chodí v dlouhých kalhotech a jarním kabátku.

Mt. Apsan. Autor: Helena Pechová

Gyeongju

Další výlet směřovat do města Gyeongju. Podívali jsme se do chrámu Bulguksa, který patří do světového kulturního dědictví UNESCO. Přálo nám tentokrát počasí, proto jsme si vypůjčili kola a projeli na nich celé město. Byl to opravdu zážitek, zejména díky tomu, že bylo zrovna období květu třešní a magnolií. Zastavili jsme se u hrobek, které mají podobu kopců i v tradiční vesnici. Jako poslední jsme navštívili Anapji Pond, který je nejkrásnější právě, když už se stmívá.

Příště se můžete těšit na výlet na Filipíny nebo Gnávštěvu Damyangu v rámci grantu Challenge Korea!

Comments are closed.