¡Olé! aneb Erasmus v Andalusii – díl XV.

Podle rčení – Patnáctkrát a dost! – bude toto posledním dílem věnovaným Erasmu v Andalusii. Shrneme si v něm rady, které vám mohou zpříjemnit pobyt či které vám pomohou předejít mnoha svízelným situacím.

V minulém díle jsme si říkali o společném cestováním jedním autem. V pár bodech si řekněme o nejdůležitějších věcech, které byste měli a neměli dělat během několikadenního výletu.

Své město znáte už jako vlastní boty, proto jste se rozhodli prozkoumat okolí? Zvláště vy, co se na prázdniny nechcete vrátit do Čech, budete chtít využít volna a jistojistě přespat jinde. Ať už v sousedním městě nebo zemi. Přece se nebudete hnát stovky kilometrů tam a zpět v jediném dni, že.

Jen v Andalusii máte nespočet měst, které stojí za návštěvu: Almería, Sevilla, Córdoba, Granada, Málaga, Ronda, Cádiz, Jerez de la Frontera, atd. Mnoho z vás jistě bude chtít vidět březnové Fallas (něco jako české pálení čarodějnic ale ve velkém) ve Valencii, madridské Prado či amfiteátr v Méridě.

Na co tedy nezapomenout:

Na kufry není místo! Čím víc vás v jednom autě pojede, tím levněji vás to vyjde. Když si každý z vás vezme malé zavazadlo, tak se budete mačkat. Možná dokonce budete muset obětovat i jednoho potenciálního cestujícího. Já – když jsem s partou v podstatě neznámých lidí vyrazil na týden do Portugalska – navrhl, abychom si dali věci do pytlů na odpadky o objemu 10 litrů. Je to akorát. Navíc si tak nevezmete s sebou zbytečnosti, protože by se ten pytel protrhl. Mí spolucestující, kteří mě v té době ještě tak neznali, si ťukali na hlavu. Nakonec za to byli rádi. Museli by totiž strávit skoro 1000 km s kufry na kolenou a věřte, že by se jim to nelíbilo. Předešel jsem tak vlastně vzpouře posádky!

Peníze mějte vždy na třech rozdílných místech! Samozřejmě to je nemožné po cestě z Čech do vaší destinace. Ale během výletů po Španělsku je to bez problémů proveditelné. Řekněme, že máte 500 euro v hotovosti, českou kreditní kartu a tu španělskou. Někdy budete mít i španělskou vkladní knížku (tzn. libreta), která slouží v podstatě jen k výběru z bankomatu vaší banky. Snad ještě k tomu, abyste měli přehled o proběhlých transakcích.

Jak to tedy rozdělit? Já si na cesty bral 100-200 euro v hotovosti. Zbytek jsem nechával v bytě v domovském městě. Stejně tak jsem jezdíval bez české kreditní karty. Španělskou vkladní knížku spolu se 100 eury jsem schovával v autě a zbytek jsem nosil při sobě.

Asi dokážu uhádnout první otázky, které se vám vyrojily v hlavě. Proč vkladní knížku? Proč tolik peněz u sebe?

Vkladní knížku jsem si zpočátku nebral. Pak se mi ale stalo, že v několika různých obchodech nechtěli přijmout moji španělskou kreditní kartu. Ani bankomat ji nechtěl. Na důvod jsem nikdy nepřišel. Proto jsem si od té doby začal brát i onu vkladní knížku jako záruku, abych si alespoň mohl vybrat hotovost v případě nouze.

Hotovost jsem u sebe nosíval v takové taštičce na tělo. Kdyby mi náhodou ukradli peněženku a vykradli či zcela odcizili auto. Stačí mít u sebe kolem 50-60 eur, abyste měli alespoň na vlak do domovského města.

Pozor na vulgarismy! Přemíra nadávek hrozí především řidičům, neboť jižanské národy se pravidly silničního provozu zrovna netrápí. Pokud byste nadávali nahlas česky, budou vás považovat za ruského mafiána, co jim vyhrožuje. V případě, že byste se uchýlili ke španělštině, může se snadno stát, že z neznalosti pouličního jazyka můžete někoho urazit mnohem více, než byste si přáli.

Nakonec avšak v neposlední řadě bych rád upozornil levné spaní na cestách. Po Španělsku a Portugalsku se dá spát velmi levně, pokud vám nevadí sdílení místnosti (např.: https://www.alberguesjuveniles.es/ či http://es.hostelbookers.com/albergues/espana/). My jsme jako devítičlenná skupina zabrali vždy jeden až dva pokoje a noc nás tak vyšla na 9-20 euro. Existují také noclehárny pro poutníky na cestě do Santiaga de Compostela. Mně osobně přijde poněkud troufalé jich využívat, pokud mířím jinam. Je to ale na každém z nás.

Doufám, že vám oněch patnáct dílů nějak pomohlo a…  šťastnou cestu!

Cyril Navrátil