Motivace? A co s ní?

#recyklujemeclanky: Motivace je častým tématem školení, seminářů nebo pracovních pohovorů. Všude se mluví o tom, že je třeba, abychom byli motivovaní a dosahovali díky tomu lepších výsledků. Nikdo už s námi ale nemluví o tom, co máme dělat, pokud nevíme, co chceme. Co s tím?

Principy motivace si můžeme ukázat na příkladu uklízecích čet v univerzitní nemocnici. S tímto tématem před lety přišla Amy Wrzesniewski z Yale University. Začala rozlišovat uklízeče a uklízečky dle toho, jak přistupovali ke své práci. Zaměstnanci se tak zcela přirozeně rozdělili podle své odlišné motivace k práci.

První skupina vnímala svou práci striktně pouze jako dobu (od 9 do 17 hodin), během níž musí vykonávat určitou činnost, aby si vydělala na živobytí. Motivace uklízečů byla primárně vnější a mnohdy je jejich práce ani nebavila. Délka směny pro ně byla převážně čekáním na konec pracovní doby.

Druhá skupina pracovníků vnímala svou práci jako komplexní záležitost a jako smysluplnou věc. Jedna z uklízeček na oddělení, kde byli lidé v kómatu, pravidelně přesouvala obrazy, aby pacienti měli o něco pestřejší pokoje. Věřila, že jim to pomáhá. Druhá uklízečka na oddělení šestinedělí vždy prohodila slovo s maminkami, ptala se na jména novorozeňat a nosila novopečeným matkám sušenky nebo kávu z automatu. Pro tyto pracovnice byla práce důležitou součástí života.

Obě skupiny dělaly totožnou práci, ale měly k ní naprosto odlišný přístup.

Tři druhy motivace

Amy Wrzesniewski svůj výzkum později rozšířila a zjistila, že tyto závěry mohou platit i v jiných případech. Motivaci třídí na tři skupiny:

  • JOB: práce od 9 do 17 hodin. Práce jako prostředek k placení účtů nebo koníčků. Vnější motivace. (Tady je důležité říct, že není špatné vnímat „job“ nutně tak, jak ho popisuje Amy – člověk totiž může mít bohatý život mimo práci, který ho uspokojuje, „job“ nemusí být negativní.)
  • CAREER: Práce je vnímána v souvislosti s termíny prestiž, úspěch a sociální status jako posun v kariérním žebříčku. Pro tyto lidi jsou velmi důležité tituly a názvy pozic.
  • CALLING: neboli poslání. Práce je vnímána jako součást nás. Lidé v práci vidí osobní smysl a vnímají ji jako projev sebe sama. Tito lidé se často snaží upravovat obsah své práce tak, aby více odpovídal jejich osobnosti (viz. uklízečka na oddělení šestinedělí).

Jak motivovat sebe sama?

Samozřejmě existují i zóny, kde se tyto kategorie překrývají. Hezká informace, že? Ale co s ní? Jak s ní naložit?

Velice mi pomohlo zamyslet se nad tím, kde jsem nyní v práci já. Pohybuji se teď v zóně mezi job a career nebo je moje práce pouze job? Uvědomění si svého současného stavu je důležitým startovacím bodem při hledání motivace. Pokud chcete s motivací pracovat, musíte nejdřív zjistit, kde vlastně jste.

Druhou podstatnou otázkou je: co je pro mě v mé současné práci (nebo studiu) tím „calling“ faktorem? Další věc, nad kterou se musí zamyslet každý sám.

Mysleme i na to, že se měníme a mění se i naše priority a motivace. Můžeme nastoupit do práce, která nás fakt baví, jenže pak přestoupíme na jinou pozici a cítíme, že to není ono. V každodenní rutině občas nemáme čas se zastavit a podívat se na to, kam jdeme a jestli je to směr, kterým chceme jít. Můžeme to změnit? Rozhodně ano! Zkuste:

  • jednou za čas navštívit rozvojový seminář se zaměřením na hledání sebe sama, motivaci, poslechněte si, co řeší ostatní účastníci;
  • zajít do kariérového poradenského centra na univerzitě, nebo pokud už nejste student, vyzkoušet si testy osobnosti a profesní orientace (mám dobrou zkušenost s Hoganovým osobnostním dotazníkem);
  • promluvit si o tom s někým blízkým;
  • přemýšlet o tom, co nás baví a motivuje;
  • podívat se na TEDx talks o hledání sebe – jsou bezvadné a plné inspirace;
  • přečíst si jednou za čas pár kapitol z dobré knihy – mým tipem je Jack Canfield a jeho „Pravidla úspěchu“, kniha plná reálných příběhů lidí, kteří hledali sebe a svou motivaci.

ALE HLAVNĚ: stanovujte si cíle!

Motivace bez cíle není motivací. Je to jako s energeťákem. Pokud chcete uběhnout pět kilometrů, jeho vypití vám pomůže tohoto cíle dosáhnout, pomůže Vám nasměrovat Vaše kroky. Pokud ho vypijete jen tak bezcílně, stane z něj obyčejná tekutina se spoustou cukrů a aditiv. Bez cíle nemá smysl jej pít.

Měli bychom hledat své cíle a směr, jinak nám hrozí, že budeme proplouvat životem jako loďka, která nemá vytaženou plachtu a beze směru se houpe na vlnách.

A co s tím? Stačí začít s málem: zamyslet se, co děláme nejvíce a co z toho nám dává smysl, co nám dělá radost a ve společnosti jakých lidí nebo za jakých podmínek je nám dobře. Je třeba se na své pozorování zaměřit a třeba si své dojmy zapsat do diáře a vrátit se k poznámkám po pár dnech opakovaně. S takovým poznámkami se později pracuje mnohem lépe než s pouhým aktuálním dojmem.

Ještě stále nevíte co s tím? Může pomoci i změna podmínek, ve kterých žijete. Impulsem pro nalezení vlastní motivace se může stát třeba stáž v zahraničí, nebo v jiném městě, či dobrovolničení v oblasti, o které jste předtím neuvažovali.

Především však najděte sami sebe. Až budete vědět, kým jste, hledání cílů bude pro vás hračka.

Článek původně publikoval Valeryi dne 19. 11. 2017. Poslední aktualizace: 26. 1. 2020

Další články v kategorii Seberozvoj: