Milana Semenová – o dobrovolnictví v AFS a životě v České republice

Milana Semenová se ve 14 letech sama přistěhovala z Ruska do České republiky. Před několika lety se rozhodla zapojit do organizace AFS Mezikulturní programy, kde pomáhá zahraničním studentům, kteří zažívají podobný kulturní šok, jaký před lety zažila ona.

Mílo, mohla by ses nám prosím představit?

Jmenuji se Milana a je mi 19 let, studuji diplomacii na Střední odborné škole pro administrativu Evropské unie. Do Česka jsem se přestěhovala z Ruska sama bez rodičů, tenkrát mi bylo 14 let.

Kdo přišel s nápadem odstěhovat se do České republiky?

Byl to nápad mých rodičů. Oni s tím za mnou přišli. Řekli mi, jestli by mě zajímalo odstěhovat se do ČR a co si o tom myslím. Já jim řekla, že je to skvělý nápad a bude to velká zkušenost. Tenkrát jsem nevěděla, na jak dlouho to bude. Myslela jsem, že třeba na dva měsíce. Ale pak jsem zase dostala vízum a šlo to takhle dál a dál.

Byla nějaká chvíle, kdy sis říkala, že se chceš vrátit domů?

Nejtěžší byly první dva roky. Každé léto, když jsem letěla domů do Ruska, tak jsem nechtěla zpátky. Ale rodiče mě přemlouvali, ať to ještě zkusím. Hlavně jsem ty první dva roky lítala každé dva měsíce domů. Nejdřív jsem byla na soukromém gymnáziu, kde mou absenci nikdo neřešil. Pak jsem se rozhodla přestoupit na klasickou základní školu, ale i tak jsem musela jezdit domů. Protože jsem 8. a 9. ročník studovala v Rusku, měla jsem individuální plán. Takže jsem studovala tady i tam a musela jezdit na zkoušky i kvůli různým dalším úkolům. My máme 11 tříd a po 9. třídě máme malou maturitu, po které můžeme na univerzitu. Já jsem skončila tou menší maturitou, dál už jsem nepokračovala, to bych nezvládla.

Jak sis zvykala na výuku v češtině?

Čeština pro mě byla těžká. Třeba dějepisu jsem na začátku skoro nerozuměla. Náš učitel mluvil zároveň i hodně rychle, o to více to bylo těžší. Naštěstí jsem mohla být individuálně zkoušená, protože ty testy v češtině bych určitě nezvládla. Tady je takové pravidlo, že když jsi cizinec, tak první půl rok neznámkují tvou češtinu. Ale i pak mě učitelé brali jinak než ostatní, stále jsem mohla být individuálně zkoušená.

Co pro tebe znamená dobrovolnictví?

Je to věc, která mě hodně naplňuje. Já jsem osobnost, která potřebuje být pořád s lidmi. Nějak jim pomáhat, komunikovat s nimi. Jsem hodně sociální člověk.

Můžeš prosím tě představit AFS Mezikulturní programy?

Oficiálně je to nevládní nezisková dobrovolnická organizace, která se zabývá hlavně studijními programy pro středoškoláky. Každý rok vyjíždí několik desítek středoškolských studentů do zahraničí a naopak několik desítek sem přijíždí. Můžete odjet do zemí od Kanady a USA, přes státy Jižní Ameriky, Evropy až třeba po Nový Zéland. Pro zájemce o výjezd organizuje AFS Startér, kde se studenti mohou dozvědět více informací a získat odpovědi na své otázky. Dokonce jsou občas vypsaná i stipendia na některé pobyty.

Hodně studentů vyjíždí do USA, Latinské Ameriky a Německa. Taky jsem měla v plánu vyjet, chtěla jsem do Belgie. Kdybych přemýšlela o výjezdu mimo Evropu, volila bych USA. Do USA bych se určitě ráda podívala třeba jako au pair. Zvláštní je, že dříve mě návštěva USA vůbec nelákala, ale poslední dobou jsem změnila názor. Také bych se ráda podívala do Kanady.

Studenti odjíždí na program v délce tři, šesti nebo deseti měsíců. Ve vybrané zemi jim AFS najde školu a hostitelskou rodinu, učí se místní jazyk. Také několikrát za svůj pobyt absolvují soustředění, kde se všichni studenti setkají, mají možnost si společně popovídat, sdělit zážitky a pocity, také hrají různé hry a další. Zahraniční studenti v České republice často na konci pobytu skládají i zkoušku z češtiny na úrovni B1!

Navrátilci z programů se po svém návratu z pobytu ze zahraničí často zapojují jako dobrovolníci.

Měla jsi nějakou zkušenost s dobrovolnictvím před tím, než ses přidala do AFS?

S dobrovolnictvím jsem před AFS neměla žádnou zkušenost. AFS jsem našla přes stránky naší školy. Jak jsem již říkala, nejprve jsem měla v plánu vyjet s AFS do zahraničí. Ale pak jsem si řekla, že by to bylo těžké. Dlouho mi trvalo zvyknout si tady v Česku. Tak jsem se rozhodla, že budu dobrovolničit.

Máte výměnné studenty i u vás na škole?

Ano. Na naší střední školu studenti právě spíše přijíždějí, než že by vyjížděli. V loňském roce k  nám do školy chodila studentka z Číny, která se po konci pobytu znovu vrátila do ČR. Letos je u nás studentka z Argentiny.

Jak vnímáš pojem mezikulturní vzdělávání, o kterém činnost AFS v podstatě je?

Podstata mezikulturního vzdělávání ke mně přišla až později, asi tak před rokem. Ale v podstatě na mě působilo po celou dobu, co tu žiji. Myslím, že jsem to měla podobné, jako to mají naši studenti, když sem přijedou. Všechny ty odlišnosti, co na mě dolehly. Taky jsem byla v novém prostředí. Jen s tím rozdílem, že oni tu jsou v hostitelské rodině, takže tu přece jen mají nějakou podporu. Já jsem nikoho takového neměla.

Do jakých aktivit se dobrovolníci mohou zapojit?

Abych to řekla formálně, tak máme tři pilíře, ve kterých se dobrovolníci angažují. Jde o hoštění, vysílání zájemců a PR a školy.

Můžete se zapojit jako kontaktní osoba studenta (pomáháte studentovi, aby se tady cítil lépe), chodit do rodin, které chtějí hostit zahraničního studenta na interview a ke studentům, co chtějí vyjet s AFS na program. Taky se můžete zapojit v rámci soustředění pro studenty, co jsou tady hoštění a ty, co chtějí vyjet. Taky organizujeme aktivity pro studenty. Plánujeme pro ně například výlety nebo prezentace o jejich zemích, organizujeme i různé propagační akce na stánku ve škole nebo přímo prezentace o AFS a jeho programech. Zkušení dobrovolníci se zapojují jako naši školitelé. Je toho opravdu hodně. Každý si může najít něco, co ho bude bavit. Záleží hodně na člověku, co mu vyhovuje, zda třeba potřebuje stále nové impulzy a nové aktivity. Anebo třeba několik let dělá kontaktní osobu, je už zkušený a pořád ho to baví a už si umí poradit s různými problémy.

Co bych doporučila dobrovolnickému nováčkovi v AFS?

Ze začátku bych si nelámala hlavu tím, zda něco člověk umí nebo neumí. Dobrovolnictví jsou zkušenosti navíc, které nezískáš, pokud nic nezkusíš. Nováčkovi v AFS bych doporučila, aby chodil na různá školení. Nejen, že se dozví o AFS, ale také pozná nové lidi – další dobrovolníky. Člověk má pak i pocit, že někam patří a že ho mají lidi rádi. Což si myslím, že tady v AFS se mají všichni rádi. Ale samozřejmě může dobrovolník najít možnost, jak se zapojit, třeba tím, že chodí na srazy dobrovolníků, kde se o různých aktivitách mluví.

Jak dlouho v AFS dobrovolničíš a co sis za tu dobu vyzkoušela?

V AFS jsem asi od října 2015. Jako první jsem jela jako účastnice na Startér (setkání pro studenty, co mají zájem vyjet do zahraničí na výměnu). Nebyla jsem si jistá, zda mě ostatní mezi sebe přijmou, protože jsem ještě neuměla dobře česky. Chodila jsem na školení. Řekla bych, že ten první rok byl spíše o poznávání lidí. Pak jsem se zapojila v rámci stužkovacího plesu pro studenty. Zmínila jsem se ostatním, že mám foťák a tím jsem se stala fotografem. Tím moje focení na akcích začalo a už jsem se z této role nikdy nedostala.

Od té doby jsem se pustila i do čtení různých materiálů o focení. Poté jsem se začala zapojovat do propagačních akcí.  Na takových PR akcích je mým úkolem informovat zájemce o tom, co AFS nabízí. Další rok jsem již pomáhala na víkendovém setkání. Letos jsem opět kontaktní osobou. A všechny kontaktní osoby rovnou i koordinuji. Pomáhám na soustředěních, kde mám na starosti různé aktivity, kterými si mají studenti projít. Letos se mi blíží maturita, tak se snažím omezit aktivity. Chci mít na učení více času.

V kanceláři AFS jsem absolvovala povinnou stáž v rámci studia. Měla jsem na starosti hlavně administrativu. Po absolvování povinné stáže jsem se měla možnost do kanceláře znovu vrátit. Říkala jsem si, že to bude pro mě další dobrá zkušenost.

Zapojuji se také v projektu Živá knihovna. Živá knihovna je způsob, jak lidem představit svůj příběh. Projekt vznikl v Dánsku a AFS díky němu může představit prostřednictvím dobrovolníků a studentů různé země na akcích například typu festivaly.

Jak Živá knihovna funguje?

Jde o příběhy lidí. Lidi jsou jako knížky, které si můžeš půjčit. Většinou je to tak, že máme stánek, někdo funguje jako knihovník, který směřuje zájemce k nám knihám. Lidé si k nám přisednou a ptají se nás na různé otázky. Vždy mám na úvod připravených pár vět. Také mají k dispozici anotaci mého příběhu, kde si přečtou něco o mě a pak se doptávají na to, co je zajímá. Zájemce se může jako živá kniha zapojit po absolvování školení. V rámci AFS jsou živé knihy většinou hoštění zahraniční studenti, co jsou v Česku na programu. Sdílejí své pocity, jak se tu mají. Taky to jsou navrátilci, co byli na programu v zahraničí anebo právě dobrovolníci, kteří mohou sdílet zajímavý příběh.

Čemu dalšímu se kromě AFS ve svém volném čase věnuješ?

Přes AFS jsem se dostala k modelu Spojených národů (MUN), kterého jsem se účastnila už dvakrát jako fotografka. Pokud bych se dostala na Vysokou školu ekonomickou, ráda bych se zapojila do přípravného týmu MUN.

Máš letos maturitu, kam míříš dál?

Lákají mě média a žurnalistika. Hlásím se na VŠE na mezinárodní vztahy, Na UK na politologii a mezinárodní vztahy a taky žurnalistiku. Teď mě čekají SCIO testy.

Děkuji za rozhovor!

Foto: Archiv Milana Semenova