EVS v Černé Hoře

Kristina se prostřednictvím Mladiinfo vydala na Evropskou dobrovolnou službu do Černé Hory. Už má za sebou druhý týden na místě a podává report o svých prvních zážitcích a dojmech.

Ano, po téměř osmnácti letech studia to vypadalo, že dojde i na mě a budu muset okusit ten legendární děsivý „skutečný svět“. Jako správný budoucí zachránce světa, vyzbrojená (již trochu pošramocenými) ideály a odhodláním jsem se ovšem rozhodla vzdorovat a prodloužit si tzv. bezstarostné mládí o dalších devět měsíců na Evropské dobrovolnické službě v Podgorici.

Místní pobočka Mladiinfo, kde moje EVS probíhá, se zaměřuje na hledání příležitostí pro mladé Černohorce a rovněž organizaci místních projektů na rozvoj občanské společnosti, aktivismu a samozřejmě příručkového pojmu každého evropského aktivisty „European awareness“. Projekt mé EVS mi alespoň na papíře připadal zajímavý a dobře vymyšlený, přesto trochu stereotypní předchozí poznatky o Balkánu a komplikace se zařizováním výjezdu s mými představami trochu zatřásly.

Nepomohlo ani popříjezdové zjištění, že mí španělští EVS kolegové to už stihli vzdát a vrátit se domů dříve, než jsem si vůbec koupila letenky do Černé Hory. O to více jsem ráda, že má (zatím krátká) zkušenost vůbec neodpovídá jejich kritice.

Je pravda, že největší část mé pracovní náplně pozůstává z poměrně monotónního internetového vyhledávání a vkládání do excelových tabulek, ale není to práce nijak náročná a hned ve druhém týdnu mi přibyla zodpovědnost za sdílení článků na webových stránkách a sociálních sítích a rovněž je stereotyp prokládán občasnými úkoly jiného druhu. Hodiny černohorštiny jsou brány velmi vážně, na starost mě mají rovnou tři kolegyně. Lekce se mi asi zatím líbily nejvíc, jelikož jsem měla možnost je ohromit svou skromnou znalostí srbštiny (ano, je to vlastně ten samý jazyk), snad se mi podaří udržet si své renomé i při učení nových věcí.

Největším příjemným překvapením pro mě jsou samotní zaměstnanci této malé neziskovky. Moje koordinátorka, mentorky a kolegové na mě ze všech stran neustále chrlí nabídky pomoci a podpory a neustále se ujišťují o tom, jak se mám, jak mi jde práce a jestli skutečně nehladuji, když už jsem ta veganka. Všichni jsou velmi otevření a jejich zjevnou prioritou je komunikace. Prozatím jsem neměla čas plně rozpracovat návrhy svých vlastních projektů, ale vím, že ostatní jsou otevření mým nápadům a připomínkám. Dostávám nabídky na různé další spřízněné aktivity, společné budoucí výlety i party ve městě. Kromě představování vlastní kultury se kolegové těší na poznávání té české.

EVS není zdaleka dokonalá, ubytování je poměrně skromné a dobrovolnický rozpočet ještě více. Největší možný problém vidím možná v trochu uvolněnější organizaci a zapomnětlivosti, ale vstřícný přístup, ochota a neustálá komunikace mi naznačují, že by mi EVS mohla být skutečným přínosem a umožnit rozvíjet se v oblastech, ve kterých bych v budoucnu chtěla působit.

unnamed