Do Ugandy za dobrovolnictvím – online info z offline akce
Ve čtvrtek 24.11. se v dobrovolnickém centru Střediska volného času Lužánky rozjela první oficiální Mladiinfo akce – přednáška o dobrovolnictví v Ugandě. Byla jsem moc ráda, že jsem Romču přiměla přijet z Olomouce, kde studuje, do Brna a něco povykládat o svých afrických zážitcích. Všichni jsme žasli nad velikou účastí – dohromady se nás sešlo skoro třicet, takže sklepní místnůstka praskala ve švech a my radostně tahali další židle. Pokud jste přednášku z jakéhokoliv důvodu prošvihli, přináším výcuc toho nejdůležitějšího, co Romča zmínila, i tady. Na našem Facebooku taky nejdete fotky z Romčiné prezentace i včerejší akce.
Romča vyrazila do středoafrické Ugandy prostřednictvím Arcidiecézní charity Praha, která tu má trvalou misi, na níž přijímá pracovníky i dobrovolníky. Arcidiecézní charita Praha a její pracovníci a dobrovolníci jsou v Ugandě pod hlavičkou dceřiné organizace Uganda Czech Development Trust. Ta působí v oblasti Lugazi, kde spravuje projekty Adopce na dálku, česko-slovensko-ugandské nemocnice a také základní školu, na které Romča učila.
Výběrové řízení pro dobrovolníky probíhá ve třech kolech, v nichž se zjišťuje jazyková vybavenost, psychologické a osobnostní dispozice, motivace i zkušenosti uchazeče. Před odjezdem projde každý uchazeč několika školeními a přípravou, než může za dobrovolnictvím vyrazit.
Celý dobrovolnický pobyt trval asi pět měsíců – od března do srpna 2011. Romča působila na třech místech v blízkosti hlavního města Kampaly – v Základní škole Sv. Jana Nepomuckého, na Technickém učilišti Sv. Karla Lwangy a v česko-slovensko-ugandské nemocnici Sv. Karla Lwangy. Věnovala se výuce dětí na školách – na základce učila třeťáky a čtvrťáky angličtinu a výtvarku, na učilišti pak počítače. Ve třídách bylo až čtyřicet dětí, byly ale prý hodné a motivované. V nemocnici Romča pomáhala při běžném chodu – roznášela léky, obcházela rodiny, ale taky fotila, bavila se s pacienty i personálem. Účastnila se také realizace projektu Adopce na dálku, který pražská charita v Ugandě dotuje. Prostřednictvím financí od českých adoptivních rodičů jsou podporovány děti na ugandských školách, a také se podařilo postavit školu novou a šetří se na další. Romča pomáhala s registrací dětí, jejich výběrem a celkovým chodem projektu.
Na místě spolupracovala s místním i českým personálem. Projekt se postupně předává do rukou místní komunity, takže mnoho koordinátorů a vedoucích už je z řad Uganďanů. Vztah místních k ní byl všelijaký – někteří ji otevřeně přijali, pro jiné byla spíš jen bohatou Evropankou a chodící peněženkou. Komunikace probíhala v angličtině, naučit se alespoň základy místního jazyka lugandy je ale způsob, jak se dostat k místním blíž.
Kultura země se s tou naší nedá v mnoha ohledech srovnávat. Rozdílná je životní úroveň a podmínky, ale třeba taky postavení žen ve společnosti nebo vztah k autoritám. Podmínky, ve kterých Romča žila, vskutku nebyly středoevropské, měla ale sprchu, normální záchod a občas i připojení na internet. Mezi tradiční jídla patří fazole a banánová kaše, které se jedí stále dokola, jídelníček se však dá zpestřit skvělým místním ovocem.
K problémům této země patří výskyt nemocí, například zvýšený výskyt malárie, kterou si prodělala i Romča. Tato nemoc se dá bez problémů léčit, jsou-li ale dostupné léky a zdravotní pěče. Naopak vcelku úspěšně se ugandská vláda potýká s epidemií HIV/AIDS, jejíž výskyt se jí podařilo snížit na 6,5-10% populace. Jelikož školství v zemi je placené, zůstává víc než třetina obyvatel negramotných. Polovina obyvatel jsou osoby mladší 15 let, děti jsou tedy opravdu všude, nejen ve školách.
Pobyt v Ugandě byl velkou zkušeností. I když byl dobrovolnický program vcelku nabitý, měla Romča dost času i psaní své bakalářky a absolventky a cestování. Od dobrovolníků se očekává kreativita a vlastní iniciativa, nejdůležitější jsou ale pevné nervy. Lidé, kteří chtějí spasit svět, si tu zřejmě nepřijdou na své, je potřeba se spokojit s pocitem, že i pomoc jednotlivci má smysl a je potřebná a užitečná.
Náklady na letenku do Ugandy jsou asi 16 000 Kč, doprava po vnitrozemí přijde asi na dalších 1500. I když pražská charita platí svým dobrovolníkům očkování a část kapesného, je potřeba si připravit další výdaje na jídlo a víze, která přijdou na 50 USD. Na cestu si pořiďte embosovanou kartu, nejlépe Visu, protože Romčino Maestro v Ugandě nefungovalo.
Pokud máte sami zájem vyrazit do Ugandy nebo na jinou misi Arcidiecézní charity Praha, kontaktujte koordinátorku Lenku Chrenščovou na e-mailu office@charita-adopce.cz. Pokud vás zajímají další podrobnosti o Romčiné cestě, podívejte se na její blog, který v průběhu svého pobytu psala nebo se ozvěte přímo jí na e-mail romca.gar@gmail.com
