Další čínské stereotypy, pravda nebo lež?

Jak používají Číňané záchodová prkýnka? Jaká je hodnota nejmenší papírové bankovky a jak se dají v Číně pozorovat hvězdy? O tom všem se dočtete v článku odhalujícím pravdy a mýty o Číně.

Další čínské stereotypy, pravda nebo lež? Kačka momentálně studuje na univerzitě v Číně a odhalí vám aspekty života v této zemi, o kterých jste pravděpodobně nevěděli.

V Číně nemají „normální“ toalety – to záleží, co považujete za normální toalety. Je pravda, že zejména ve veřejných prostranstvích většinou jiné než turecké záchody nenajdete. V restauracích, kadeřnictvích a v knihovnách si tedy nesednete. Na naše klasické „mísy“ ale můžete narazit poměrně často. Na kolejích i ve škole jich máme docela dost. A pokud máte dostatek štěstí, možná bude v okolí i nějaký toaletní papír! A když si to budete moc přát, možná i prkýnko. S tím však opatrně, většinou je rozviklané a jsou na něm šlápoty, od toho, jak si na něj neznalí Číňané zkusili dřepnout.

Život v Číně. Z archivu Kačky Kubesové.

Říká se, že přes smog se v Číně nedá dýchat, tohle je bohužel často pravda, zejména ve městech na východním pobřeží. Celé město je zahaleno v mlze a lidé bez roušky ani nevyjdou na ulici. Tady v Chongqingu však všechno jako by naopak vonělo, zvláště teď na jaře. V areálu školního kampusu roste mnoho bambusů, jasmínových keřů, kosatců, i jiných barevných a voňavých rostlin.  Při cestě z kolejí do školy tak na třicet minut máte o zábavu postaráno. Jen se dívat kolem sebe a nasávat všechny různé vůně je rozhodně příjemný zážitek.

Čas od času se mě doma někdo zeptá, „a nebojíš se tam v té Číně sama?“ A já odpovím vždycky stejně: „Ani náhodou!“ Podle mě je Čína jedna z nejbezpečnějších zemí na světě, zvláště pak pro cizince. Při vstupu do metra musíte projít přes kontrolu zavazadel a kamery jsou téměř všude. Navíc, Číňané prostě povahou nejsou zloději. Můžete se procházet s rozepnutým batohem nebo si v knihovně nechat notebook na stole a máte jistotu, že se nic neztratí. Vcelku příjemná změna. Jediné nebezpečí, které tady člověku hrozí, je pád ze schodů. Veřejné osvětlení je totiž v noci ztlumené na minimum a zpravidla nedosáhne do nejrizikovějších bodů jako je začátek schodiště. V několikamilionovém městě se tedy můžete kochat pohledem na mléčnou dráhu, ale je zde zvýšené riziko fraktury dolních končetin.

Místo, kde se Čínané modlí. Z archivu Kačky Kubesové.

Číňané již téměř nepoužívají peníze. A zároveň nepoužívají ani platební kartu. Co tedy? Veškeré platby probíhají pomocí QR kódů, které jsou svou funkcí podobné kódům čárovým. Ten si naskenujete pomocí minule zmíněné aplikace Wechat do telefonu, zadáte zvolené heslo a jenom ukážete potvrzení prodavačce. Tímto kódem disponují pouliční prodavači stejně jako velké obchodní řetězce. Peníze si navíc můžete posílat i mezi sebou. Během dvou minut můžete poslat na účet jakoukoli částku, disponujete jí okamžitě a za převod neplatíte ani kačku. Reálné peníze samozřejmě používat stále můžete. Nejvyšší papírovou bankovkou je 100 yuanů (asi 350 Kč) a nejmenší 1 jiao (asi 0,35 Kč). Podle mě je však už jen otázkou času, kdy peníze z běžného života vymizí úplně. Přes telefon tady platí opravdu 99 % lidí.

Jednou z pochoutek čínské kuchyně je psí a kočičí maso. Jsem si téměř jistá, že v některých rurálních oblastech se kočka nebo pes na jídelníčku jednou za uherský rok objeví. Za celou dobu, co jsem v Číně, mě ale ani v jedné restauraci, a že jsem byla v mnoha restauracích, takovou lahůdkou nepohostili. Možná si ji nechávají pro slavnostnější příležitosti, možná nic takového ani nejedli. To ale neznamená, že nekonzumují jiné divné věci. Nad slepičími pařátky, prasečími rypáky a králičími žaludky se nikdo ani nepozastaví.

Zajímá vás Čína? Máte podobné zážitky? Nebo se do Země středu teprve chystáte? Více informací o životě v čínských velkoměstech najdete v mém předchozím článku nebo mi jednoduše napište na email kubesova.kat@gmail.com. Pokud vím, poradím 🙂

Autor: KatkaK

Cestovatelský nadšenec a knihomol. Snažím se poznávat okolní země ať už s batohem na zádech a krátkodobě, nebo životem mezi místními. Za největší zkušenost bych stoprocentně označila kulturní výměnu v Pekingu, aupair léto ve Španělsku a letošní stáž v Evropském parlamentu.

Comments are closed.